Chondrostoma nasus - ostroretka stěhovavá

3. 12. 2016 vytvořil Adam Bednařík

Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) – ostroretka stěhovavá 

Čeleď: Cyprinidae - kaprovití 

Status: VU

 

Popis: Tělo ostroretky je protáhlého tvaru s poměrně malou hlavou a velkýma očima. Dorůstá se obvykle délky kolem 40 cm, méně často můžeme narazit na větší kusy s délkou více než 50 cm. Tělo je stříbřité barvy se středně velkými šupinami, hřbet je tmavší. Ploutve jsou oranžové až načervenalé s výjimkou ocasní a hřbetní ploutve, které jsou tmavě šedé. Typické je spodní postavení úst, které jsou tvaru příčné štěrbiny s rohovitými rty.

 

Možná záměna: Ostoretku stěhovavou si můžeme v našich podmínkách teoreticky splést s podouství říční (Vimba vimba), která má tělo podobného zbarvení a tvaru. Spodní ústa podoustve jsou však spíše podobná cejnům (obloukovitá a vysunovatelná) a špička hlavy je zakončena charakteristickým rypcem bambulovitého tvaru. Počet větvených měkkých paprsků v řitní ploutvi podoustve je oproti ostroretce zhruba dvojnásobný.

 

Rozšíření: Vyskytuje se na většině území Evropy s výjimkou Britských ostrovů, Skandinávie a Iberského poloostrova.

 

Na našem území je ostroretka stěhovavá původní v povodí řeky Moravy a Odry, kde jsou dodnes její populaci početnější. Díky vysazování se však dnes vyskytuje i v povodí Labe.

 

Biologie a ekologie: Jedná se o typický reofilní druh obývající střední a spodní úseky řek, kde se střídají hlubší tůně s proudivou vodou. Vyhledává toky, kde je dno tvořeno převážně štěrkem a většími kameny s řasovými nárosty. Tvoří početná hejna, v kterých se během dne přesouvá za potravou do míst bohatých řasových nárostů. Tyto nárosty požírá společně s larvami hmyzu v nich ukrytých. Vznikají tak na kamenech typické pruhy či rýhy, které jsou výsledkem seškrabáváním řas rohovitými ústy ostroretky. Při sběru potravy často natáčí tělo podle sklonu kamenů a vytváří tak typické zlatavé odlesky prozrazující místo výskytu. Na jaře v době tření (přibližně od března do května) podniká třecí migrace na vhodná trdliště do vzdálenosti až několika kilometrů.   

 

Význam: Její význam spočívá především v efektivním zhodnocení biomasy nárostů nejrůznějších řas. Ostroretka je také oblíbeným cílem sportovních rybářů. Při poklesu početnosti populací ostroretky v minulém století došlo ke zvládnutí jejího umělého výtěru a v dnešní době je s úspěchem vysazována. Přesto je řazena v Červeném seznamu ČR mezi druhy zranitelné (VU).

 

 

 


Literatura:

 

Hanel L. (1992): Poznáváme naše ryby. Brázda, Praha, 288 pp.

 

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. ČSOP Vlašim, Vlašim, 448 pp.

 

Kottelat M. & Freyhof J. (2007): Handbook of European freshwater fishes. Publications Kottelat, Cornol and Freyhof, Berlin. 646 pp.