Chloris chloris – zvonek zelený

17. 3. 2020 vytvořil Zdeněk Mačát

Chloris chloris (Linnaeus, 1758) – zvonek zelený

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Fringillidae – pěnkavovití

Status: IUCN: LC

 

Popis: Zvonek zelený je přibližně 15 cm velký pěvec s rozpětím křídel od 20 do 23 cm. Je tedy podobně velký jako vrabec. Nápadné na první pohled jsou velká hlava a silný zobák. Samec a samice se od sebe liší ve zbarvení (pohlavní dimorfismus). Společný znakem obou pohlaví je zbarvení krajních ocasních per, která jsou výrazně žlutá, stejně jako okraj křídla. Samec je zbarven pestřeji, shora je olivově zelený, na kostřci žlutozelený a na břiše světlý. Naopak samice je zbavena méně nápadně, spíše matně, shora je více olivově hnědá, na hřbetu i více do hněda. Silný kuželovitý zobák je slonovinové barvy, stejně jako nohy. Díky tmavým pírkům u kořene zobáku mají zvonci „naštvaný“ výraz, pokaždé když se na ně podíváte. Hlas zvonka zeleného si můžete poslechnout zde.

 

Možná záměna: Zvonek zelený patří mezi typické a nezaměnitelné pěvce. Pouze nepozorný pozorovatel by mohl zvonka zaměnit za příbuzné druhy jako je např. zvonohlík (výrazné tmavé proužky po celém těle, žlutá páska na křídlech chybí), čížek (žlutá páska na křídlech je kolmá, velikostní rozdíl) nebo snad strnad (výrazně žlutě zbarvená hlava i břicho bez žluté pásky na křídlech).

 

Rozšíření: Evropský druh pěvce, který je rozšířen od Portugalska a Velké Británie na východ do západního Ruska, Kavkaz, severního Íránu nebo Izraele. Populace ze severní části areálu jsou tažné, ve většině areálu je však zvonek stálým druhem. Introdukován byl na Nový Zéland, do Austrálie a do Uruguaye.

 

V České republice se vyskytuje na celém území. Jeho početnost však v posledních letech klesá.

 

Biologie a ekologie: Zvonek zelený je druhem kulturní krajiny, nejpočetněji se vyskytuje na okrajích lesů, parků a zahrad, kde vyhledává hlavně křoviny. Párování probíhá již počátkem předjaří, to je spojeno se začátkem zpěvu a obsazování hnízdního okrsku. Během toku samec létá v kruzích typickým netopýřím letem s nepravidelným pomalým máváním křídel. Hnízdo z rostlinných materiálů staví samice ve větvích stromů a keřů. Zvonek zelený hnízdí v našich podmínkách dvakrát až třikrát během roku. Samice snáší nejčastěji pět vajec, na kterých sedí sama přibližně 14 dní. Prvních pět od vylíhnutí sedí samice s mláďaty v hnízdě a krmí ji samec, po pátém dnu krmí mláďata oba rodiče další dva týdny. Po opuštění hnízda nejsou mláďata ještě schopna letu a zdržují se v okolí hnízda asi tři dny. Po vyhnízdění se jedinci spojují do hejn, v nichž zůstávají i během zimy. Zvonci se živí rostlinou potravou, kterou tvoří hlavně semena bylin (plevele nebo kulturní plodiny).

 

 

Literatura:

 

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.
 
Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Hudec K., a kolektiv (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/II. - Academia, Praha.
 
Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.