Chimaphila umbellata - zimozelen okoličnatý

16. 3. 2011 vytvořil Martin Hanzl

Chimaphila umbellata (L.) W. Barton - zimozelen okoličnatý  

Čeleď: Pyrolaceae - hruštičkovité (nověji Ericaceae)

Status: C1, §1

 

Popis: Zimozelen okoličnatý je drobný polokeř dosahující výšky 10-25 cm. Listy vyrůstají pouze v dolní polovině lodyhy a jsou nahloučeny do zdánlivých přeslenů. Kopinaté až úzce obvejčité listy nabývají obvykle délky 3-5 cm a šířky 1-2 cm, jsou tmavozeleně zbarvené, kožovité a nápadně lesklé na líci. Okraj listů je ostře pilovitý a na bázi vybíhají v krátký řapík. Chudě větvené dřevnatějící lodyhy jsou zakončeny chocholičnatým květenstvím z 4-7mi květů. Květní stopky dosahují délky 1-2 cm a jsou žláznatě pýřité. Zelené kališní cípy jsou vejčitého tvaru. Korunních lístků je pět, jsou široce vejčité, 5-6 mm dlouhé, bíle až růžově zbarvené. Plodem jsou kulovité tobolky s drobnými semeny.

 

Rozšíření: Souvislý areál rozšíření druhu se táhne od Německa přes střední a východní Evropu až po Ural, chybí však v severní polovině Skandinávie a zároveň na jih nezasahuje dále než do Maďarska a Ukrajiny. Izolované lokality druhu však zasahují k pobřeží Černého moře a pokračují až do střední Asie a Japonska. V Severní Americe se vyskytují příbuzné taxony (hodnocené někdy jako odlišné poddruhy).

 

Druh se v ČR vyskytuje velmi vzácně, těžištěm výskytu jsou střední polohy jižních a východních Čech, jihozápadní Moravy. V teplejších oblastech je jeho výskyt podstatně řidší (např. okolí Brna) a ve vyšších polohách úplně chybí.

 

Ekologie: Zimozelen okoličnatý osidluje především reliktní bory nebo borové doubravy, ale může se vyskytovat i na druhotných stanovištích podobného charakteru. Není výlučně vázán na konkrétní typ substrátu, avšak vyžaduje dostatek světla na stanovišti. Kvete od června do srpna, květy jsou opylovány hmyzem. Vegetativní rozmnožování je možné rozrůstáním oddenku.

 

Ohrožení a ochrana: Druh patří mezi kriticky ohrožené taxony naší flóry. Přestože se dříve vyskytoval na území našeho státu roztroušeně, v průběhu posledních desetiletí vymizel na převážné části svých známých lokalit a v současnosti se jedná o vymírající taxon. Mezi možné příčiny jeho úbytku patří změny lesního hospodaření na lokalitách vedoucí buď přímo k poškození rostlin (holoseče, pojezdy lesní techniky) či výraznému zvýšení zápoje stromového patra. Zimozelen je navíc druhem závislým na mykorhizních houbách, proto by jeho ústup mohl rovněž souviset s imisními spady. Zimozelen je v ČR chráněn zákonem, některé z jeho lokalit jsou zároveň územně chráněny. Vzhledem k rychlosti ústupu druhu a charakteru příčin jeho úbytku je záchrana zimozelenu patrně možná jen prostřednictvím záchranných programů. Zůstává však otázkou, zdali posilování přirozených populací či vytváření nových umožní v delším časovém horizontu zachování tohoto druhu v naší flóře.