Chenopodium foliosum Asch. – merlík listnatý

Syn.: Blitum virgatum L., Chenopodium virgatum (L.) Ambrosi

Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité

Status: archeofyt

Popis: Žlutozelená, občas červenající, bílé pomoučená až lysá bylina, se vzpřímenou nebo poléhavou, od báze větvenou lodyhou, 20–80 cm vysokou. Listy střídavé, řapíkaté, k vrcholu lodyhy zmenšující se, nepravidelně zubaté až vykrajované, s čepelí v obrysu trojúhelníkovitou až kosníkovitou. Květenstvím je lichoklas tvořený navzájem oddálenými klubíčky podepřenými listeny. Květy v klubíčkách oboupohlavné nebo pouze samičí. Okvětní lístky zelené, za plodu nafoukle zdužnatělé, šarlatově červené. Plodem jsou nažky.

Možná záměna: Obvykle nečiní problémy. Dle posledních fylogenetických a morfologických studií je tento druh řazen do samostatného rodu Blitum. Tam, z druhů známých z našeho území, patří ještě merlík hlavatý (Chenopodium capitatum), který má červené nafouklé plody nahloučené na vrcholech lodyhy a klubíčka nejsou podepřena listeny. A dále merlík všedobr (Ch. bonus-henricus), který nemá červené nafouklé plody a je vytrvalý.

Rozšíření: Druh se pravděpodobně přirozeně vyskytuje v pohořích jižní až střední Evropy, s areálem posunutým na východ přes Kavkaz až po středoasijskou oblast Altaje. Znám je též ze severní Afriky. Jinde v Evropě jsou výskyty považovány za druhotné.

V České republice je považován za archeofyt, který se objevil jako listová zelenina a hojněji se pěstoval v 19. století. Nálezy zplanělých rostlin nemají žádnou fytogeografickou vazbu a leží napříč republikou. Četněji byl dokládán z velkých měst, zejména z Ostravy a Prahy, ale zplaňuje i na venkově. Dnes je zaznamenáván raritně.

Ekologie: Mimo kultury se objevuje na druhotných stanovištích, jako jsou rumiště, skládky, štěrkoviště, bez výrazných fytocenologických vazeb a nároků na podklad.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem růstu od června do srpna.

Poznámka: V lidovém a komerčním názvosloví se tento merlík často označuje jako jahodový špenát. Listy se upravují podobně jako špenát, jsou jedlé i za syrova. Plodenství mají příjemnou aromatickou chuť.

Literatura:

Dostálek J. ml., Hejný S., Husák Š., Schwarzová T. & Dvořák F. (1990): Chenopodium L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 223–265.

Fuentes-Bazan S., Uotila P. & Borsch T. (2012): A novel phylogeny-based generic classification for Chenopodium sensu lato, and a tribal rearrangement of Chenopodioideae (Chenopodiaceae). – Willdenowia, 42(1): 5–24.

Sukhorukov A. & Zhang M.-L. (2013): Fruit and Seed Anatomy of Chenopodium and Related Genera (Chenopodioideae, Chenopodiaceae/Amaranthaceae): Implications for Evolution and Taxonomy. – Plos ONE, 8(4): 18p.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!