Chaerophyllum bulbosum L. – krabilice hlíznatá

Syn.: Anthriscus prescottii Veesenm.; Myrrhis tuberosa Jundz.; M. bulbosa Spreng., non All; Polgidon bulbosum (L.) Raf.; Scandix bulbosa (L.) Roth

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: běžný druh

Popis: Dvouletá až krátce vytrvalá bylina odumírající po prvním plození. Kořen nápadně hlízovitě ztlustlý až řepovitý. Lodyha přímá, vysoká až 200 cm, oblá, dutá, mělce rýhovaná, pod uzlinami ztlustlá, na spodním článku krytá tuhými, bílými štětinami, v dolní části špinavě červená nebo červenavě skvrnitá. Lodyžní listy svěže zelené, s čepelí 2–3krát zpeřenou; lístky úzce kopinaté až čárkovité, s bělavou špičkou. Okolíky postrádají listeny obalu nebo jsou přítomny 1–2 úzké listeny; okolíčky nestejně dlouhé, obalíčky tvořené 1–6 úzkými, dlouze špičatými listeny se suchomázdřitým lemem; korunní lístky obvejčité, se širokými překrývajícími se laloky. Dvounažky úzce vejcovité, tlustší než plodní stopky; čnělky delší než stylopodium.

Možná záměna: Podobný se pro svou mohutnost jeví především jedovatý bolehlav plamatý (Conium maculatum), který při vadnutí páchne po myšině, lodyhy má nápadně žlutozelené, na spodu bez odstávajících štětinatých chlupů a merikarpii se třemi vyniklými žebry.

Rozšíření: Euro-sibiřský druh rostoucí od východní Francie a Švýcarska až po Mongolsko. Vyskytuje se rovněž na Kavkazu, ojediněle v Malé Asii. Za druhotné jsou považovány výskyty v Beneluxu, na Britských ostrovech a rovněž v Severní Americe.

V Česku leží těžiště rozšíření v teplejších nížinách, zejména podél řek proniká do přilehlých oblastí středních poloh, roste též rybničních pánvích. Hojný je ve východním Polabí, v dolní části Dyje a také v Bílých Karpatech. Naopak chybí na horách, lokality nepřesahují 800 m n. m.

Ekologie: Krabilice je nitrofilním druhem, typicky provází břehy vodotečí, prosvětlené lužní lesy, pobřežní křoviny, okraje rybníků, též roste jako plevel na okrajích polí. Preferuje vlhké, na živiny bohaté půdy. Je součástí několika typů vegetace, provází pobřežní keřové vrbiny sv. Salicion triandrae i nitrofilní ruderální vegetaci sv. Aegopodion podagrariae.

Geofyt kvetoucí od června do srpna.

Význam: Tato miříkovitá rostlina je starou, pozapomenutou kulturní plodinou, která se hojně pěstovala např. v klášterních zahradách. Pěstovala se pro řepovité kořeny, které se konzumovaly vařené nebo pečené, chutí připomínající řepu nebo jedlé kaštany. Nať se upravovala jako špenát. Při sběru dejte pozor na záměnu s jedovatým bolehlavem plamatým (viz možná záměna).

Literatura:

Slavík B. & Slavíková Z. (1997): Chaerophyllum L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 284–294.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!