Carex paniculata L. – ostřice latnatá

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: LC

Popis: Ostřice latnatá je vytrvalá hustě trsnatá bylina, která může tvořit vysoké bulty. Lodyžní listy jsou 3–7 mm široké, tmavozelené a dorůstají značné délky. Spodní pochvy jsou tuhé, šupinovité, nápadně tmavě hnědě až černě zbarvené a zpravidla se nerozpadají. Ostřice latnatá patří mezi stejnoklasé ostřice, její květenství je 5–10 cm dlouhé, latovité - s šikmo odstálými postranními větévkami (viz jméno!). Ve vzácných případech však může mít květenství i klasovité, bez jediné postranní větévky. Plevy jsou vejčitého tvaru, hnědavé se světlým středním pruhem, ve své horní polovině mají na okraji suchomázdřitý lem. Mošničky jsou za zralosti nevýrazně žilkované, hnědé, lesklé, zakončené zobánkem s více či méně vyvinutými zuby na vrcholu.

Možná záměna: Podobné biotopy osidlují rovněž dva taxonomicky příbuzné druhy (společná sekce Paniculatae), které jsou navíc tolerantnější k nižšímu pH (rašeliniště). Prvním je ostřice odchylná (Carex appropinquata). Ta se liší spodními pochvami rozpadavými na dlouhá hnědá vlákna (čupřina), plevami s nevýrazným suchomázdřitým okrajem a na hřbetě výrazně žilkovanými matnými mošničkami. Druhým je ostřice přioblá (Carex diandra). Ta se liší kratším klasovitým květenstvím (2–3 cm dlouhým), jehož postranní větvičky nejsou delší než 1 cm, užšími listy (2–3 mm šir.) a tvoří výrazně menší trsy. Oba zmíněné druhy jsou však zároveň vzácnější než ostřice latnatá, jedná se o silně ohrožené taxony.

Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá téměř celou Evropu s výjimkou Balkánského poloostrova, východní poloviny Pyrenejského poloostrova, severních oblastí Skandinávie, Turecka a pobřeží Jadranu. Z východní Evropy pak zasahuje částečně do západní Asie.

V ČR se druh vyskytuje na vhodných stanovištích roztroušeně po celém území. Těžiště výskytu leží v pahorkatinách a v podhůří, v nížinách je naopak velmi vzácný. Častý je v karpatské části státu.

Ekologie: Ostřice latnatá roste na slatinných loukách, v slatinných mokřadech, mokřadních olšinách a na březích rybníků a potoků. Preferuje oblasti s bazickým podkladem či minerálně bohatými horninami. Kvete od května do června. Jedná se o hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

Ohrožení: Druh patří mezi taxony, jež by se v blízké budoucnosti mohly stát ohroženými. Ohrožen je úbytkem vhodných stanovišť vlivem zásahů do vodního režimu krajiny (odvodňování luk, izolace nivních společenstev od koryta řeky vodohospodářskými regulacemi). Naštěstí relativně dobře snáší eutrofizaci.

Literatura:

Řepka R. & Grulich V. (2014): Ostřice České republiky. – Lesnická práce, 205 pp.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!