Bupleurum falcatum L. - prorostlík srpovitý

Čeleď: Apiaceae - miříkovité

Status: běžný druh

Popis: Bylina zelené až sivozelé barvy, dorůstající až 150 cm výšky. Lodyha přímá, často již od báze větvená, oblá. Listy mají souběžnou žilnatinu (obdobně jako jitrocele); přízemní jsou výrazně řapíkaté, s téměř okrouhlou čepelí. Střední lodyžní listy bývají rovněž řapíkaté nebo jsou zcela přisedlé, obvykle srpovitě prohnuté. Okolíky koncové, složené běžně z 5-8 okolíčků; obalíky i obalíčky vyvinuty; stopky okolíčků velmi tenké. Obalíčky jsou za květu přibližně stejně dlouhé, za plodu kratší než okolíčky. Korunní lístky i stylopodium jsou zbarvené žlutě. Plodem jsou reliptické dvounažky; merikarpia mají úzká primární žebra a jsou mezi žebrami svraskalá.

V mnoha morfologických znacích velmi proměnlivý druh, jehož přechodné formy jsou obvykle hodnoceny jako poddruhy. Prorostlík srpovitý tvoří napříč svým areálem polymorfní komplex, obsahující diploidní i polyploidní cytotypy, vykazující mezi sebou poměrně nestabilní rozdíly, které se jeví jako výsledek hybridizačních procesů, homologní variace a ekologických modifikací. Napříč Evropou jsou obvykle vylišovány tři poddruhy, v České republice je znám nominátní poddruh Bupleurum falcatum subsp. falcatum.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem, zahrnujícím oblast západní a střední Evropy, s východní hranicí na jižním Uralu, na sever po severní Německo. Jižní část areálu zahrnuje mediteránní oblast Španělska, Francie, Itálie a Řecka. Již v jiných podruzích je znám i z Turecka a Přední Asie.

V České republice je poměrně hojným druhem zastoupeným ve všech fytogeografických okrscích termofytika v Čechách i na Moravě a v mikroklimaticky či edaficky příznivých oblastech mezofytika. Těžiště výskytu leží v kolinním stupni, méně častěji v planárním a velmi vzácně v suprakolinním stupni.

Ekologie: Druh výslunných strání, skalních stepí, lemů, křovin, světlých listnatých lesů (doubrav), travnatých příkopů. Preferuje těžší, hlinité půdní podklady, často roste na sprašových půdách, preferuje bazické podklady - velmi často na vápencích. Je zastoupen v řadě vegetačních typů, udáván jako diagnostický druh sv. Geranion sanguinei (suché bylinné lemy), ale je znám z řady dalších typů tř. Festuco-Brometea.

Hemikryptofyt, s fenologickým optimem kvetení v letních měsících.

Literatura:

Šourková M. & Hrouda L. (1997): Bupleurum L. In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 322-329.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!