Buddelundiella cataractae (Verhoeff, 1930) – beruška vláhomilná

Čeleď: Trichoniscidae – beruškovití

Status: nepůvodní druh

Popis: Délka těla okolo 2 mm (šířka 1,2 mm). Tělo je klenuté, v nebezpečí schopné svinutí. Tělní články s typickými výraznými žebry. Na hlavě tři černá očka. Zbarvení je žlutobílé až bledě nafialovělé. Telson na zadečku je lichoběžníkový s uťatým vrcholem.

Možná záměna: Záměna je na první pohled s některými dalšími malými druhy stejnonožců a jejich mláďaty, zejména pak se zástupci rodu Haplophtalmus. Ty jsou protáhlejší a mají povrch těla pokrytý hrbolky, nikoliv žebírky.

Rozšíření: Evropský druh s původním výskytem pravděpodobně na Balkáně, odkud se rozšířila za pomocí člověka do západní a střední Evropy.

V ČR znám tento druh pouze ze starších nálezů ze skleníků v Ústí nad Labem, výskyt ve sklenících nebo v okolí sídel ji jinde je možný a díky své drobné velikosti a skrytému způsobu života může unikat pozornosti.

Biologie a ekologie: Beruška vlhkomilná byla u nás nalezena ve skleníku, mimo Balkán se vyskytuje zejména synantropně, ve vlhké zemině ve sklenících, zahradách a v okolí lidských sídel. V teplejších oblastech Evropy se vyskytuje i volně v přírodě např. v příbřežních biotopech. Žije na povrchu půdy, pod kousky dřeva, kameny apod.

Literatura:

Flasarová M. (1966): Buddelundiella cataractae Verhoeff, 1930, in Der Tschechoslowakei (Isopoda, Oniscoidea). Crustaceana 11: 33–44.

Harding P. T. & Sutton S. L. (1985): Woodlice in Britain and Ireland: Distribution and Habitat. Institution of Terrestrial Ecology, Huntingdon. 156 pp.

Orsavová J. & Tuf I. H. (2018): Suchozemští stejnonožci: atlas rozšíření a bibliografie 1840-2018. Acta Carpathica Occidentalis, Supplementum 1/2018, 123 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!