Boreus westwoodi - sněžnice lesklá

19. 10. 2012 vytvořil Radim Gabriš

Boreus westwoodi Hagen, 1866 - sněžnice lesklá 

Řád: Mecoptera - srpice, Čeleď: Boreidae - sněžnicovití

Status: běžný druh

 

Popis: Velikost těla 2-6,5 mm. Povrch těla je kovově zelený, protažená hlava, nohy a tykadla jsou žlutavě hnědé. Nápadným znakem sněžnic je silná redukce obou párů křídel. Samci nesou na jejich místě jen šupinovité rudimenty hákovitého tvaru, samice mají křídla redukována úplně. Dalším výrazným pohlavním znakem samic je dlouhé žlutavé kladélko na konci zadečku, samci zde mají klíšťkovité kopulační ústrojí. Zajímavým znakem sněžnic je také jejich schopnost skákat na relativně velkou vzdálenost.

 

Možná záměna: S dalším naším druhem, sněžnicí matnou (Boreus hyemalis). Udává se, že sněžnice matná má tmavší hlavu, nohy a tykadla. Použití těchto znaků ke spolehlivé determinaci je však kvůli značné variabilitě zřejmě nedostačující, vhodnější je sledovat také znaky na kopulačním aparátu samců.

 

Rozšíření: Rod Boreus má holoarktické rozšíření. Sněžnice lesklá se vyskytuje ve velké části Evropy.

 

V ČR téměř na celém území, narozdíl od sněžnice matné, která dává přednost vyšším polohám, mnohdy i nad hranicí lesa.

 

Biologie a ekologie: Sněžnice patří mezi tzv. chionofilní hmyz. Je to specifická skupina druhů z různých řádů, která je adaptována na život v chladném prostředí. V našich podmínkách se dospělci sněžnic objevují zhruba od října do března. Během mrazivých dnu jsou většinou ukryti pod sněhem v mechu, při teplotách nad bodem mrazu a bezvětrném počasí se však často pohybují i na povrchu sněhové pokrývky. Potravou dospělců je zřejmě mech a také různé organické zbytky. Během zimního období dochází ke kopulaci (samice sedí na zádech samce) a kladení vajíček. Larvy se líhnou až na jaře, jejich devítiměsíční vývoj probíhá v mechu, kterým se také živí. S nástupem chladnějšího podzimního počasí se larvy kuklí a po čase se líhne nová generace dospělců.

 

Taxonomická poznámka: Bylo prokázáno, že čeleď Boreidae je sesterskou skupinou blech (řád Siphonaptera), jinak řečeno, že blechy jsou sněžnice specializované na parazitický způsob života. Během evoluce se zřejmě na zemi a v mechu žijící sněžnice dostávaly do kontaktu s drobnými savci, ze saprofagie v prostředí jejich hnízd časem přešly na hematofagii a postupnou koevolucí došlo ke vzniku dnešních blech. Kromě molekulárních a mnoha morfologických znaků poukazuje na tuto příbuznost např. právě schopnost skoku. V souvislosti s tímto poměrně nedávným objevem je kuriózní, že tradiční anglické označení sněžnic je snow fleas, tedy sněžné blechy.

 

 

Literatura:

 

Bartoš E. (1959): Srpice - Panorpata, pp. 569-571. In: Kratochvíl J. (ed.): Klíč zvířeny ČSR III. ČSAV, Praha.

 

Hågvar S. & Østbye E. (2011): Distribution of Boreus westwoodi Hagen, 1866 and Boreus hyemalis (L., 1767) (Mecoptera) in Norway. Norwegian Journal of Entomology 58: 73-80.

 

Šrámek P. (2006): Sněžnice, pavoučnice a jiní hmyzí otužilci. Živa 54: 78-81.

 

Whiting M.F. (2002): Mecoptera is paraphyletic: multiple genes and phylogeny of Mecoptera and Siphonaptera. Zoologica Scripta 31: 93-104.