Bombina bombina - kuňka obecná

2. 12. 2008 vytvořil Zdeněk Mačát

Bombina bombina (Linnaeus, 1761) - kuňka obecná

Syn.: kuňka ohnivá

Čeleď: Bombinatoridae - kuňkovití

Status: SO, EN, IUCN: LC, BERN II., NATURA 2000, HD II, IV

 

Popis: Kuňka obecná je malá žabka, dorůstající maximálně do délky 5 cm. Hlava je mírně zašpičatělá. Bradavky na svrchní straně jsou hladké, na vrcholku s rohovitým útvarem černé barvy. Zbarvení dorzální strany těla je velmi nenápadné. Pískově až blátivě hnědý podklad, na kterém se objevují nepravidelně rozmístěné tmavé skvrnky. V přírodě se také můžeme setkat s kuňkami se zelenou nebo nazelenalou svrchní stranou těla. U nás se ale tato varieta moc nevyskytuje, častější je v Maďarsku a na jižním Slovensku. Břišní strana je pestrá. Ohnivě červené nebo oranžové, někdy i žluté skvrny jsou velmi dobře znatelné na podkladu, který je tvořen modročernou až černou barvou. Tmavé části břicha jsou pak ještě posety drobnými bílými tečkami. Končetiny jsou zbarveny stejně jako břicho. Pohlavní dimorfismus lze odlišit dle zrohovatělých plošek pokožky na předních končetinách samců. Tyto plošky nalezneme na svrchní straně prvních třech prstů.

 

Možná záměna: Zaměnit ji lze u nás za kuňku žlutobřichou (Bombina variegata), kterou odlišíme podle následujících znaků: 1) bradavky na svrchní straně těla jsou u k. obecné na dotek hladké, zatímco u k. žlutobřiché jsou na dotek drsné 2) zbarvení břišní strany k. obecné je červené nebo oranžové na tmavém podkladu s bílými tečkami, k. žlutobřichá má břišní stranu také tmavou se žlutými skvrnami (žlutá barva celkově převládá nad tmavou) a žluté tečky většinou chybí 3) k. obecná je druhem nížinným, k. žlutobřichá žije spíše v horách a vyšších polohách. Mezi kuňkami dochází k hybridizaci a to v místech, kde se jejich areály výskytu překrývají. Tato linie se táhne od severu k jihu o šířce asi 5 - 20 km. Prochází Polskem, Slovenskem, ČR, Rakouskem... Na území jižního Slovenska a severního Maďarska se předpokládá, že neexistují čisté populace ani jednoho druhu. Determinace obou druhů pomocí morfologie a zbarvení je tedy dosti nepřesná a nejasná.

Rozšíření: Vyskytuje se ve střední a východní Evropě. Od Švédska po Řecko a od Německa po Rusko.

 

V České republice se s ní setkáme v nižších a středních polohách po celém území státu (na 53% mapovacích čtverců).

 

Biologie a ekologie: Životním biotopem kuňky obecné jsou stojaté, především menší a mělčí, nádrže, tůňky nebo jen louže s vodní vegetací. Převážná většina lokalit této kuňky se vyskytuje do nadmořské výšky 300 m (v Beskydech až 670 m n. m.). Tento druh není nijak náročný na kvalitu vody, a proto jej můžeme pozorovat ve vodě i s odpadky, které však pomalu svými toxickými účinky decimují všechny populace. Kuňky jsou žáby s denní aktivitou, přezimující na souši. V březnu začínají být kuňky aktivní a v dubnu již dochází k páření. K zimování dochází po příchodu chladného počasí, většinou v listopadu. Hlasové projevy jsou typické pro kuňky: "u...u...u...u...u" vydávané v časovém intervalu 1 - 2 - 3 sekundy (k poslechu zde). Při podráždění přechází do tzv. kunčího reflexu. V první fázi se kuňka prohne, zakloní hlavu a nastaví dlaně a chodidla směrem vzhůru. Selže-li první fáze, nastává fáze druhá, ve zlomku vteřiny se přetočí na záda a ukáže se nepříteli v celé své kráse. Druhou fázi kunčího reflexu však uvidíme velmi zřídka. Při velmi silném dráždění vylučují bílou viskózní tekutinu, která je nejjedovatějším sekretem u nás žijících živočichů. Hlavní složkou potravy jsou vodní bezobratlí (kuňka loví čelistmi, ne jazykem, a proto může lovit i pod vodní hladinou), suchozemští bezobratlí jsou pak jen pouhým doplňkem jídelníčku kuňky.

 

Ochrana a význam: Druh je chráněn zákonem jako druh silně ohrožený, je také zahrnut do seznamu IUCN. Kuňky jsou také zahrnuty do programu NATURA 2000, kde jsou sledovaným druhem a lokality jejich výskytu jsou označovány jako Evropsky významné lokality, kuňka je zde pak předmětem ochrany. V letních měsících jsou kuňky významnými hubiteli komárů. Největším ohrožením pro tento druh je ničení vhodných biotopů pro rozmnožování a znečišťování vod.

 

 

Literatura:

 

Baruš V., Oliva O., a kolektiv (1992): Fauna ČSFR, svazek 25, Obojživelníci. - Academia, Praha.