Berteroa incana - šedivka šedá

15. 11. 2019 vytvořil Václav Dvořák

Berteroa incana (L.) DC. – šedivka šedá

Syn.: Alyssum incanum L.

Čeleď: Brassicaceae – brukvovité

Status: zdomácnělý archeofyt

 

Popis: Zelenavě šedavé byliny s přímou nebo vystoupavou, spíše bohatě větvenou, na bázi dřevnatějící lodyhou, vysokou 20–60 cm. Lodyžní listy četné, kopinaté, celokrajné. Květenstvím je zprvu krátký, za plodu prodloužený hrozen; kališní lístky opadavé; korunní lístky bílé, klínovitě obvejčité, do poloviny dvouklané. Plodní stopní přímo odstálé až vzpřímené. Šešulky eliptické, bez čnělky, řídce hvězdovitými chlupy chlupaté.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. V současnosti se rozlišují dva poddruhy, častější nominátní a šedivka šedá tuhá (B. incana subsp. stricta), která má šešulky vejčité a kromě hvězdovitých chlupů jsou na plodech přítomny dlouhé, tuhé, vidličnatě větvené chlupy.

 

Rozšíření: Původní areál je rozsáhlý, euroasijský, zahrnuje téměř celý evropský kontinent na východ až k Bajkalskému jezeru. Známy jsou výskyty i dále na východ po Kamčatku. Druh byl zavlečen do Severní Ameriky.

 

V České republice se šedivka vyskytuje hojně v teplých nížinách, s přibývající nadmořskou výškou lokalit ubývá, už v submontánním stupni se vyskytuje zřídka, přechodně.

 

Ekologie: Šedivka roste na různých výslunných synantropních, ruderálních stanovištích jako jsou rumiště, náspy, nádraží, navážky stavebních materiálů, meze, úvozy, suché stráně, okraje cest a polí, hřbitovy, méně často na zdech. Preferuje vysýchavé, lehké půdy. Vyskytuje se v řadě typů vegetace.

 

Jednoletý terofyt až krátce vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem od června do října.

 

Poznámka: Rostlina je považována za toxickou pro koně. Požití vysokého množství šedivky v senu může u koní vyvolat otoky končetin, průjmy, hemolýzu nebo hypovolemický šok.

 

 

Literatura:

 

Parkinson H., Mangold J. & Jacobs J. (2017): Biology, Ecology and Management of Hoary Alyssum (Berteroa incana L.). – USDA, Montana State University, 13 pp.

 

Smejkal M. (1992): Berteroa DC. In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, p. 150–151.

 

Warwick S. I. & Francis A. (2006): The Biology of Invasive Alien Plants in Canada. 6. Berteroa incana (L.) DC. – Can. J. Plant Sci., 86/4: 1297–1309.