Barbus barbus (Linnaeus, 1758) – parma obecná 

Čeleď: Cyprinidae - kaprovití 

Status: NT

Popis: Parma obecná dosahuje délky těla až přes jeden metr. V našich podmínkách se nejčastěji setkáme s jedinci kolem půl metru délky. Má protáhlé tělo oválného válcovitého tvaru. Na spodně postavených ústech s výrazně masitými pysky najdeme dva páry vousků. Ocasní ploutev je výrazně vykrojená a často asymetrická, přičemž spodní lalok bývá delší než horní. Zbarvení je nejčastěji olivově zelenohnědé na hřbetě, boky jsou zlatavé barvy a spodní strana břicha je běložlutá.

Možná záměna: Parma obecná je v ČR pro její typický vzhled jen těžko zaměnitelným druhem.

Rozšíření: Vyskytuje se v celé Evropě s výjimkou Skandinávie.

V ČR ji můžeme nalézt běžně v tekoucích vodách po celém území.

Biologie a ekologie: Parma obývá proudivé střední úseky řek s kamenitým či štěrkovitým dnem, ve kterých je její výskyt natolik charakteristický, že bylo podle ní pojmenováno toto rybí pásmo. Zasahuje však i do ostatních rybích pásem. Pomalejším úsekům s bahnitým dnem se vyhýbá. Zdržuje se převážně u dna, kde hledá také potravu, ve které dominují bentické larvy vodního hmyzu či měkkýši. Je to společenská ryba a zvláště při tření se sdružuje do početných hejn. Tře se v mělčích úsecích řek s kamenitým dnem od května do července. Zajímavostí je, že jikry i mlíčí parmy jsou zejména v době tření jedovaté.

Význam a ochrana: V Červeném seznamu ČR je parma řazena mezi druhy „téměř ohrožené“. Je velmi oblíbeným cílem sportovních rybářů pro její sílu a bojovnost. Nicméně maso obsahuje větší množství svalových kůstek a není zvlášť chutné.

Literatura:

Hanel L. (1992): Poznáváme naše ryby. Brázda, Praha, 288 pp.

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky. Rozšíření a ochrana. ČSOP Vlašim, Vlašim, 448 pp. 

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!