Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758) – mřenka mramorovaná

Syn.: Nemacheilus barbatulus (Linnaeus, 1758), grundle

Řád: Cypriniformes - máloostní, čeleď: Balitoridae – mřenkovití

Status: LC, IUCN: LC

Popis: Mřenka mramorovaná je 13 až 16 cm velká ryba s výrazně válcovitým a protáhlým tělem a plochým břichem. Ocasní ploutev je u mřenky uťatá, nebo jen na okrajích zaoblená. Tělo je pokryto drobnými šupinami, které jsou zarostlé v kůži a jsou pouze na bocích trupu. Okolo ústního otvoru má mřenka šest vousků. Plynový měchýř je redukovaný a je tedy špatný plavec. Zbarvení mřenky je v podobě mramorování. V čistých vodách má mramorování šedozelenou barvu. V tocích s kalnou vodou je zbarvení tmavošedé.

Možná záměna: Mřenku je možné zaměnit s druhy ryb, které mají stejně stavěné tělo a žijí tak obdobným způsobem. Mezi tyto druhy na našem území řadíme sekavce podunajského (Cobitis elongatoides), sekavčíka horského (Sabanejewia balcanica) a také piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis). Posledně jmenovaného, piskoře, odlišíme snadno pomocí vosků v okolí úst, kterých je deset, naproti tomu sekavci a mřenky mají vousů šest. Rozdíl mezi mřenkou a sekavci je v několika znacích. Mřenka nemá z boku zploštělou hlavu, stejně jako nemá pod okem vytvořený pohyblivý trn, který je patrný u sekavce i sekavčíka. Jedním z méně pravděpodobných druhů záměny s mřenkou může být i vranka obecná (Cottus gobio). Už tvar a ploutví je mezi těmito druhy značně odlišný. Dobrým determinačním znakem jsou pak ploutve břišní a hřbetní, které jsou mezi mřenkou a vrankou naprosto odlišné.

Rozšíření: Evropský druh mřenky, který se vyskytuje na většině území Evropy. Chybí ve Středomoří (Pyrenejský pol., Apeninský pol., Turecko) v Řecku, kde vyhynula, dále ve Skotsku, na Islandu, v Norsku, ve většině Švédska a v severním Finsku. Na východě její rozšíření sahá až po Ural a do západního Kazachstánu.

V České republice mřenka obývá všechny místa s vhodným biotopem a je rozšířena plošně.

Biologie a ekologie: Mřenka je demersální (druh žijící u dna) sladkovodní druh, který žije v pstruhovém až parmovém pásmu. Vyhledává potoky i řeky s čistou vodou a s kamenitým nebo písčitokamenitým dnem. Ve stojaté vodě se vyskytuje pouze v případě, že během sezóny nedochází k velkým teplotním změnám vody. Mřenka snáší silné organické znečištění, ale je citlivá na nedostatek rozpuštěného kyslíku ve vodním prostředí. Mřenka se vodním toku pohybuje prudkými pohyby na krátkou vzdálenost. Většinu dne však tráví pod kameny na dně. Ve vodě s nedostatkem rozpuštěného kyslíku využívá střevní dýchání. Tření probíhá u hladiny a oplozené jikry tak padají ke dnu, kde se lepí na nárosty řas na kamenech. Potravou mřenky jsou bezobratlí živočichové dna (larvy pakomárů, jepic, chrostíků nebo blešivci). K lovu potravy využívá vousky v okolí úst, kterými prohledává dno.

Literatura:

Freyhof J. (2011): Barbatula barbatula. In: IUCN (2012): IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.

Hanel L. & Lusk S. (2005): Ryby a mihule České republiky: rozšíření a ochrana. ZO ČSOP Vlašim.

Lusk S., Hanel L. & Lusková V. (2004): Red List of the ichthyofauna of the Czech Republic: Development and present status. Folia Zoologica, 53(2): 215–226.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!