Athene noctua - sýček obecný

17. 5. 2018 vytvořil Zdeněk Mačát

Athene noctua (Scopoli, 1769) – sýček obecný

Řád: Strigiformes − sovy, čeleď: Strigidae – puštíkovití

Status: SO, CR, IUCN: LC

 

Popis: Sýček obecný je malá sova, která dorůstá do velikosti okolo 28 cm a hmotnosti mezi 150-250 gramy. Rozpětí křídel se u dospělého jedince pohybuje mezi 50-57 cm. Samice bývá zpravidla o trochu větší než samec. Na první pohled působí sýček zavalitým dojmem, avšak velmi obratně mění tvar těla a při vyrušení se dokáže trochu vytáhnout a tak působí štíhle. Zbarvení sýčka je hnědé, záda nesou bílé skvrnění, břicho je světlé s hnědými skvrnami. Zdánlivě velká hlava nese výrazné žluté oči lemované bílými pery, které tvoří jakýsi závoj a usměrňují tak zvuk k ušním otvorům. Vývržek je tuhý, zhruba 2-5 cm velký váleček. Volání sýčka si můžete poslechnout zde.

 

Rozšíření: Sýček obecný obývá rozlehlý areál od západní Evropy přes severní Afriku až do východní Asie. V celém areálu rozšíření pak napočítáme třináct poddruhů, přičemž čtyři z nich najdeme v Evropě.

 

Dříve běžný druh zemědělské krajiny se dnes vyskytuje ojediněle a velmi vzácně (pouze na 6 % mapovacích čtverců). Největší populace sýčka žije v oblasti Českého středohoří, Ústecka, Žatecka a Podkrušnohoří. Další populace pak žijí na východním a severním Znojemsku a Mikulovsku.

 

Biologie a ekologie: Biotopem sýčka obecného jsou dnes výhradně nížinné prostranství v otevřené zemědělské krajině, kde vyhledává lidská sídla, farmy, stoly nebo stáje. Aktivní jsou sýčci převážně za šera, kdy loví potravu. Potkat jej však můžeme i přes den a to v době kdy krmí mláďata nebo během teplých rán v létě. Vyhledávají vyvýšená místa, např. střechy, sloupy, či komíny, na kterých vysedávají. Zajímavě pak působí pohyb sýčků po zemi, dokáží velmi slušně běhat a pronásledovat tak kořist. Je to druh, který je věrný svému hnízdišti, v jeho okolí se pak vyskytuje celý život. Páry jsou také trvalé. Mláďata nemigrují z pravidla více než 20 km od hnízdiště. Rozmnožování začíná tokem a to v dubnu, kdy samci vytrvale ozývají. Samice klade na holou zem v dutině koncem dubna nebo začátkem května 4-6 vajec. Na vejcích sedí pouze samice, která je krmena samcem. Mláďata se líhnou zhruba po měsíci, vzletná jsou po 40 dnech od vylíhnutí. Hlavní složkou potravy sýčků je hmyz, drobní ptáci a savci.

 

Ohrožení a ochrana: Úbytek sýčků byl pravděpodobně zapříčiněn změnou hospodaření v zemědělství během komunismu. Zmizela drobná políčka a meze, začala intenzivní chemizace v krajině a došlo tak úbytku jak vhodných typů biotopů, tak potravy pro sýčka. Dnes je druh na pokraji vyhynutí a i současným přísně chráněným populacím hrozí značná rizika. Ať už to jsou středy s dopravními prostředky, predace kočkou domácí, kunu nebo puštíky, tak technické pasti. V rámci ochrany sýčka dlouhodobě aktivuje Česká ornitologická společnost (více zde: http://new.birdlife.cz/sycek/). Sýček obecný je ptákem roku 2018.

 

 

Literatura:


Klvaňová A., Šálek M. (2018): Sýček obecný – pták roku 2018. Živa 2/201:, 103-105.

 

Šálek M. (2015): Zvoní umíráček naší dříve nejhojnější sově?, Ochrana přírody 70: 24-27.

 

Šálek M. (ed.) (2018): Sýček obecný – ekologie, ochrana a výzkum sýčka obecného. url: http://new.birdlife.cz/sycek/