Artemisia absinthium L. – pelyněk pravý

Syn.: Absinthium vulgare Lam.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: běžný druh

Popis: Aromatická trsnatá bylina až dřevnatějící polokeř; lodyhy četné, přímé, vystoupavé, přitiskle šedě hedvábitě chlupaté, prutnatě větvené, vysoké až 150 cm, vytvářející i zkrácené nekvetoucí lodyhy. Listy s úkrojky v jedné rovině, až 3krát peřenodílné, řapíkaté, matné, přitiskle chlupaté. Úbory kulovité, nicí, skládající bohaté latovité, prolistěné květenství; listeny podlouhlé, celistvé; vnitřní zákrovní listeny suchomázdřité. Květy žluté, plodem jsou válcovité nažky.

Možná záměna: Dobře poznatelný, vytrvalý druh pelyňku, který vyniká hedvábitými, přitisklými chlupy a křídlatými řapíky. Podobný je především vzácně zavlékaný pelyněk Sieversův (Artemisia sieversiana), který je jednoletý a má suchomázdřité vnější i vnitřní listeny.

Rozšíření: Druh s nejasně vylišeným původním areálem, který zřejmě zahrnoval okolí Středozemního moře a Blízký východ. Odtud se druh spontánně či snad záměrně šířil jako kulturní plodina. Dnes je znám téměř z celého evropského kontinentu, severní Afriky, Malé Asie, resp. na východ až po Himálaj. Jako nepůvodní druh je znám z Nového Zélandu, Severní i Jižní Ameriky.

V České republice je považován za zdomácnělý archeofyt, který se vyskytuje v nížinách termofytika, místy i hojně, od středních poloh frekvence výskytu klesá, v horách roste jen ojediněle.

Ekologie: Druh ekologicky plastický, vázaný na rozličná stanoviště často antropogenně ovlivněná. Roste na ruderalizovaných místech v lesostepích a doubravách, při starých zdech, na navážkách zeminy, podél komunikací. Preferuje osluněné polohy, půdy hlinité, minerálně bohaté, vysýchavé, s oblibou na spraších a vápencích. Je součástí řady vegetačních typů spadajících do xerotermní ruderální vegetace sv. Onopordion acanthii.

Chamaefyt s fenologickým optimem kvetení od srpna do října.

Poznámka: Pelyněk pravý se stovky let pěstuje jako léčivá bylina zejména pro obsah silice thujonu a řady dalších hořčin, kterých se dodnes využívá v lidovém léčitelství i v potravinářství. Doklady o jeho užívání ve středoevropském prostoru pochází již z doby bronzové. Známé je jeho užití při výrobě alkoholických nápojů, především absinthu, hořkého likéru pelinkovac (oblíbeného na Balkáně) a kořeněných vín – vermutů (vermouth di Torino). Při nadměrném užívání pelyňku se mohou projevovat toxické účinky obsahových látek, ovšem je také třeba zmínit, že afrodiziakální a psychotropní účinky, jež se mají dostavovat při pití absinthu, jsou ponejvíce dobrým trikem marketérů 19. století zvyšujícím prodeje. Syndrom z nadměrného pití absintu zvaný absintismus je dle soudobých studií spíše stvořený odpůrci tohoto nápoje a má totožné projevy jako jakýkoliv jiný chronický alkoholismus.

Literatura:

Grulich V. (2004): Artemisia L. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 163–185.

Maw M. G., Thomas A. G. & Stahevitch A. (1985): The biology of Canadian weeds. 66. Artemisia absinthium L. – Can. J. Plant Sci., 65: 389–400.

Padosch S. A., Lachenmeire D. W. & Króner L. U. (2006): Absinthism: a fictitious 19th century syndrome with present impact. – Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy, 1: 1–14.

Patočka J. & Plucar B. (2003): Pharmacology and toxicology of absinthe. – Journal of Applied Biomedicine, 1: 199–205.

Szopa A., Pajor J. et al. (2020): Artemisia absinthium L.—Importance in the History of Medicine, the Latest Advances in Phytochemistry and Therapeutical, Cosmetological and Culinary Uses. – Plants, 9, 1063. doi:10.3390/plants9091063

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!