Ardea alba Linnaeus, 1758 - volavka bílá

Syn.: Egretta alba (Linnaeus, 1758)

Řád: Pelecaniformes – veslonozí, čeleď: Ardeidae – volavkovití

Status: SO, IUCN: LC, Bird Dir I, AEWA, Bern II, Bonn II

Popis: Volavka bílá je přibližně stejně velká jako volavka popelavá, tedy dorůstá do velikosti 85-100 cm výšky a 145-170 cm rozpětí křídel. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje mezi 0,9-1,2 kg. Díky svému zbarvení je velmi nápadná, celé tělo je pokryto čistě bílým peřím. V době hnízdění má na hřbetě a po stranách těla prodloužené peří přesahující ocas. Zobák je černý, při kořeni ocasu žlutý. Nohy jsou černé. Oční duhovka je žlutá. V prostém šatu (mimo hnízdní období) je zobák celý žlutý a prodloužená pera chybí. V letu se ozývá velmi zřídka, k poslechu zde.

Možná záměna: Mezi volavkami žijících na našem území je možné volavku bílou zaměnit snad jen za volavku stříbřitou (Egretta garzetta), která je však o polovinu menší a má v době hnízdění na týle nápadně prodloužená péra.

Rozšíření: Volavka bílá patří k nejrozšířenějším druhům volavek po světě. Pravidelně hnízdní v jižní Kanadě, USA. Zimuje na většině území USA, Mexika a Střední Ameriky, celoročně se vyskytuje od Střední Ameriky až na jih Jižní Ameriky. Stálá populace obývá také Afriku, jižně od Sahary. V Evropě hnízdní ve východní polovině kontinentu, stálá populace žije podél pobřeží Středozemního moře a dalších okrajových moří. Zimuje v západní a střední Evropě. V posledních letech proniká během hnízdění i do střední, a hlavně do západní Evropy. Rozšíření v Asii navazuje na evropské části areálu a tvoří největší souvislou plochu, která zahrnuje středoasijské země, jih Ruska, Kazachstán, Írán a dále na východ až k pobřeží Ochotského moře.

V Česku pravidelně zimuje a protahuje v počtu desítek jedinců na Českobudějovicku, Třeboňsku a jižní Moravě. V posledních letech se druh vyskytuje celoročně a ve vzrůstajících početnostech, a to po celé území ČR (na Šumavě vystupuje až do 800 m n. m.). Největší shromaždiště se tvoří v době podzimních výlovů rybníku (i více než 300 jedinců). Hnízdění z našeho území je dokládáno ojediněle, poslední hnízdění bylo prokázáno v roce 1949 (NPR Velký Tisý, CHKO Třeboňsko). Aktuálně jsou pozorovány jedinci ve svatebním šatu, ale hnízdění v posledních letech doloženo nebylo. Páry jsou však opakovaně pozorovány na Třeboňsku, na Nových Mlýnech nebo na Královéhradecku.

Biologie a ekologie: Hnízdním biotopem volavky bílé jsou bažinaté oblasti a močály s hustými porosty rákosin na pobřeží velkých rybníků, jezer, nádrží a neregulovaných tocích, včetně delt řek a rýžových polí. V místech, kde se nevyskytuje početně, hnízdí jednotlivě. V místech, kde jsou početnosti jedinců vysoké, hnízdí v menších koloniích (většinou 3-8 hnízd). Hnízdí však ráda ve společnosti dalších druhů volavek. Hnízdo staví ve zlámaném rákosu a orobinci, někdy na stromech a keřích. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, kdy samec přináší materiál a samice jej upravuje na hnízdě. Samice snáší 3-5 vajec od počátku května do června. Na vejcích sedí oba rodiče, a to přibližně 25 dní. Mláďata krmí oba rodiče. Potravu volavky tvoří pouze živočišná složka, především ryby, příležitostně obojživelníci a plazi. Méně jsou zastoupení ptáci a velký vodní hmyz. Během sběru potravy je pravidelně potkávána na polích a loukách, kde loví hlodavce. Při lovu potravy pomalu prochází mělké partie vody a kořist uchvacuje prudkým vymrštěním dlouhého krku. Kořist je schopna vytáhnout i z hloubek okolo 40 cm, hlouběji než ostatní volavky.

Ohrožení a ochrana: Volavka bílá je předmětem ochrany ptačí oblasti Třeboňsko. Z hlediska ochrany shromaždišť nejsou známé závažnější problémy. V případě, že by volavka na našem územní zahnízdila ne nezbytné zajistit přísnou ochranu hnízdících zvířat, hlavně skrze rušení. V případě hnízdění v rákosinách pak minimalizovat manipulaci s vodní hladinou, tak aby nebylo narušeno hnízdění. 

Literatura:

Hora J., Kučera Z., Němec M. Vojtěchovská E. (2018): Monitoring druhů Přílohy I. směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2011-2013. Příroda 38.

Hudec K. (ed.) (1994): Ptáci – Aves. Fauna ČR a SR – Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!