Anchusa officinalis - pilát lékařský

23. 11. 2010 vytvořil Michal Hroneš

Anchusa officinalis L. – pilát lékařský  

Syn.: Anchusa angustifolia L., Anchusa procera Besser ex Link, Anchusa ochroleuca subsp. procera (Besser ex Link) Nyman  

Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité  

Status: běžný druh

 

Popis: Obvykle vytrvalé, 20–70 cm vysoké rostliny s hustě krátce odstále chlupatými, ve spodní části nevětvenými lodyhami a vřetenovitým kořenem. Listy přízemní růžice jsou velmi krátce řapíkaté, široce kopinaté, oboustranně řídce drsně chlupaté, za květu již často odumřelé. Lodyžní listy jsou kopinaté, na bázi srdčité, přisedlé. Květenství jsou koncové nebo úžlabní vijany. Květy jsou přisedlé, červenavé, modré, modrofialové či fialové, vzácně bílé. Kalich je dělený nejvíce do dvou třetin délky. Plodem jsou vejcovité tvrdky.

 

Možná záměna: U nás záměna prakticky nehrozí. V minulosti byl na Moravu vzácně zavlékán pilát modrý (Anchusa azurea), který má odstále dlouze chlupaté lodyhy a kalich členěný až k bázi.

 

Rozšíření: Druh rozšířený prakticky v celé kontinentální Evropě, na západě od Pyrenejí a Bretaně po Ukrajinu a jižní Rusko na východě. Na sever areál zasahuje do střední Skandinávie a Pobaltí, na jihu do severní Itálie, severních oblastí Balkánského poloostrova a západního Turecka. Zavlečen byl do Severní Ameriky (Kanada, USA) či na Nový Zéland.

 

V ČR se pilát lékařský vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech, od nížin do podhůří. Do vyšších poloh je vzácně zavlékán a jeho výskyt pak má pouze přechodný charakter.

 

Ekologie: Suchomilnější a světlomilnější druh, který roste na lesostepních a kamenitých stráních, na sušších loukách a úhorech, na okrajích cest, železničních náspech, v opuštěných lomech či na rumištích. Obvykle na půdách s větším podílem kamenů či štěrku. Často se vyskytuje v teplomilných segetálních společenstvech svazu Onopordion acanthii.

 

Hemikryptofyt, který kvete od května do začátku září.

 

Význam: Díky většímu množství alkaloidů a dalších účinných látek byl pilát využíván v lidovém léčitelství.

 


Literatura:

Křísa B. (2000): Anchusa L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 211–212.