Anas querquedula - čírka modrá

12. 10. 2012 vytvořil Zdeněk Mačát

Anas querquedula Linnaeus, 1758 – čírka modrá

Řád: Anseriformes - vrubozobí, čeleď: Anatidae – kachnovití

Status: SO, CR, IUCN: LC, Bern III, Bonn II, AEWA, Birds Dir II

 

Popis: Čírka modrá je přibližně 40 cm velká kachna s rozpětím křídel od 60 cm do 70 cm a váhou mezi 250-600 g. Zbarvení samce v době páření je hnědé, na hlavě s nápadnou bílou obloukovitou páskou, která začíná nad kořenem zobáku. Vrchní strana těla je šedá a bílá, boky těla jsou také bílé a ostře ohraničené od tmavohnědé hrudi. Zrcátko je velmi nevýrazné, je slabě zbarveno kovově zelené barvy. V prostém šatu je samec zbarven obdobně jako samice. Ta je zbarvena do hněda a je nápadně skvrnitá po celém těle. Obloukovitá páska nad okem jako u samce je patrná, avšak velmi málo výrazná. Zobák je černý u samce a zelenošedý u samice, duhovka je zbarvena hnědě.

 

Možná záměna: Zaměnit čírku modrou je možné s čírkou obecnou (Anas crecca). Podobné si jsou samice a samici pouze v prostém šatu. Čírka obecná je však tmavší a to hlavně na křídlech. Zrcátko je u tohoto druhu výrazné zelené barvy.

 

Rozšíření: Euroasijský druh kachny, který se plošně v Evropě vyskytuje od Polska a Ukrajiny směrem na východ. V západní a střední Evropě je rozšíření čírky modré spíše ostrůvkovité, avšak z území většiny států. Na východě zasahuje její rozšíření až na japonské ostrovy a na Kamčatku. Celý výskyt je soustředěn do mírného pásu mezi 42 a 56 rovnoběžku. Během zimy migrují populace žijící v západní Euroasii do Afriky a asijské populace do jižní a jihovýchodní Asie (Indie a Malajský poloostrov).

 

Na území ČR se můžeme setkat s dvěma typy čírky modré. První jsou jedinci, kteří zde hnízdí, druhou skupinou jsou ptáci na tahu. Hnízdění probíhá převážně v nížinných oblastech.

 

Biologie a ekologie: Čírka modrá vyhledává velké i malé vodní plochy, které nemusí být nikterak hluboké. Důležitou součástí těchto biotopů je rostlinná vegetace, jak příbřežní tak volně plovoucí. Hnízdí převážně v nížinách a pahorkatinách. Na hnízdo přilétají oba partneři společně. Tok mezi samcem a samicí probíhá na začátku jara. Hnízdo bývá na suchých místech, například v rákosině nebo v ostřicích. Je postaveno ze suchých zbytků trav. Před snesením vajec je hnízdo vystláno prachovým peřím samice. Ve snůšce je obvykle 8-11 vajec. Na vejcích sedí samice po dobu přibližně třech týdnů. Po vylíhnutí jsou mláďata odvedena samicí na vodu, kde se o ně sama stará. Měsíc od vylíhnutí jsou již mladé čírky schopné letu. Během prvního roku života dospívají. Potrava je rozdělena na rostlinnou a živočišnou složku. V té rostlinné jsou zastoupeny semena a vegetativní části vodních rostlin. Z živočichů na jídelníčku čírky nalezneme rybí potěr, žabí pulce, korýše, měkkýše nebo chrostíky a brouky.

 

Ohrožení a ochrana: Rizikovým faktorem pro čírku modrou je úbytek vhodných stanovišť a míst pro reprodukci, který ohrožuje mnoho dalších druhů. Při kosení luk může docházet k přímé destrukci hnízd a vajec. Někteří autoři považují rovněž za nebezpečné otravy olovem a jinými těžkými kovy a toxickými látkami vázaných v potravních řetězcích. Velkým tlakem na tažné populace je lov, jak v oblastech Afriky, tak v Evropě. Hnízdní predace ze strany invazivního norka amerického (Mustela vision) je stále významnějším negativním vlivem.

 

 

Literatura:


BirdLife International (2012): Anas querquedula. In: IUCN (2012): IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1.

 

Hudec K., Černý W. a kol. (1972): Fauna ČSSR, svazek 19, Ptáci 1. - Academia, Praha.

 

Kear J. (2005): Ducks, geese and swans volume 2: species accounts (Cairina to Mergus) - Oxford University Press, Oxford, U.K.

 

Opermanis O., Mednis A. & Bauga I. (2001): Duck nests and predators: interaction, specialisation and possible management. Wildlife Biology 7(2): 87-96.