Alyssum alyssoides - tařice kališní

1. 2. 2023 vytvořil Václav Dvořák

Alyssum alyssoides (L.) L. – tařice kališní

Syn.: Clypeola alyssoides L.; Alyssum calycinum L.; Psilonema calycinum (L.) C. A. Meyer

Čeleď: Brassicaceae – brukvovité

Status: běžný druh

 

Popis: Šedavě zelená bylina s tenkým kořenem, hustě pokrytá hvězdovitými chlupy. Lodyhy přímé nebo od báze vystoupavé, obvykle 10–30 cm dlouhé. Dolní listy úzce obvejčité. Květenství krátké, za plodu prodlužující se; kalištní lístky kopinaté, po odkvětu neopadavé; korunní lístky na vrcholu mělce vykrojené, po rozkvětu světle žluté, poté blednoucí až bílé; nitky tyčinek bez křídel a zoubků. Plodní stopky přímo odstálé; šešulky okrouhlé, chlupaté, později olysávající, s krátkou čnělkou. Semena vejcovitá, úzce blanitě křídlatá.

 

Možná záměna: Tařice horská (Alyssum montanum), druhý přirozeně se na našem území vyskytující druh, je vytrvalá a liší se zejména opadavými kališními lístky a dlouhými čnělkami šešulek. Další zástupci rodu tařice jsou na naše území jen přechodně zavlékané nebo pěstované jako skalničky.

 

Rozšíření: Euroasijský druh s širokým areálem na východ zasahujícím až po Indii. Roste rovněž v severní Africe. Jako nepůvodní a zdomácnělý druh je znám ze Severní Ameriky, rovněž byl zavlečen do Jižní Ameriky.

 

V České republice se vyskytuje často v nížinách a přilehlých středních polohách, výše roste již jen roztroušeně, především v oblastech s vápencovým podložím. Nejvýše položené lokality nepřesahují 800 m n. m.

 

Ekologie: Tařice kališní je druhem otevřených a osluněných stanovišť. Roste na výslunných stráních, při okrajích cest a úvozů, na polních mezích, ale též na rumištích, železničních náspech či zdech. Preferuje vysýchavé až suché půdy, s oblibou roste na bazických podkladech. Je součástí teplomilné vegetace jarních efemér sv. Alysso alyssoidis-Sedetum.

 

Jednoletý terofyt až krátce vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do června.

 

 

Literatura:

 

Smejkal M. (1992): Alyssum L. In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 144–149.