Alliaria petiolata - česnáček lékařský

13. 5. 2012 vytvořil Michal Hroneš

Alliaria petiolata (M. Bieb.) Cavara & Grande – česnáček lékařský
Syn.: Arabis petiolata M. Bieb., Alliaria officinalis M. Bieb., Erysimum alliaria L., Sisymbrium alliaria (L.) Scop., Erysimum alliaceum Salisb.
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Status: běžný druh

Popis: Dvouleté až krátce vytrvalé, 20-80 cm vysoké, po česneku vonící byliny se světlým vřetenovitým hlavním kořenem a přímou, obvykle nevětvenou, nenápadně hranatou, na bázi roztroušeně chlupatou lodyhou. Přízemní listy jsou lysé, ledvinité až okrouhlé, na bázi srdčité, na okraji vroubkované. Řapíky jsou dlouhé, roztroušeně chlupaté. Lodyžní listy jsou lysé, trojúhelníkovitě vejčité, na bázi uťaté, klínovité či srdčité, na okraji vroubkované až tupě zubaté, krátce řapíkaté. Květenství je hroznovité, kališní lístky jsou úzce vejčité, korunní lístky jsou obvejčité, bílé. Plodem je šešule.

Možná záměna: Od zástupců rodu huseník (Arabis), kteří se česnáčku asi nejvíce podobají, se liší kromě česnekové vůně také trojžilnými šešulemi a většími semeny.

Rozšíření: Euroasijský druh, rozšířený od západní Evropy po střední Asii a Himálaj. Na sever se areál výskytu rozkládá po Skotsko, střední Skandinávii a střední Ural, na jih sahá do jižní Středozemí, Maroka a Alžírska, Turecko a Zakavkazí. Zavlečen byl do Severní Ameriky.

V ČR se vyskytuje hojně až roztroušeně od nížin do podhůří. Ve vyšších polohách je obvykle vzácnější, vázaný pouze na okolí lidských sídel.

Ekologie:
Nitrofilní a poměrně vlhkomilný druh, který roste v listnatých lesích a na jejich okrajích, v akátinách, pobřežních křovinách, parcích, opuštěných sadech a zahradách, na kompostech či v křovinách podél cest. Je diagnostickým druhem společenstev nitrofilní lemové vegetace svazu Geo urbani-Alliarion petiolatae a také lužních lesů podsvazu Ulmenion.

Hemikryptofyt, který kvete od dubna do června.

Význam: Dříve využíván jako listová zelenina do salátů či v lidovém léčitelství na přípravu obkladů.

 

 

Literatura:

Kirschner J. & Sutorý K. (1992): Alliaria Fabr. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 40–41.

Hulten E. & Fries M. (1986): Atlas of North European vascular plants, North of the Tropic of cancer. Koeltz Scientific Books, Konigstein.