Alces alces - los evropský

7. 5. 2009 vytvořil Zdeněk Mačát

Alces alces (Linnaeus, 1758) - los evropský

Syn.: Cervus alces Linnaeus, 1758

Řád: Artiodactyla - sudokopytníci, čeleď: Cervidae - jelenovití

Status: SO, IUCN: LC, Bern III

 

Popis: Los evropský je náš největší savec. Dosahuje úctyhodných rozměrů, v kohoutku 150 - 250 cm, tělo 220 - 230 cm, je tedy velikostně srovnatelný s koněm. Tělo na vysokých nohách, s protáhlou a na konci uťatou hlavou. Horní pysk přesahuje přes pysk spodní, velké nozdry a zvláštní hrbol na čenichu, tak vypadá typická hlava losa evropského. Dominantou hlavy samců je pak velké lopatovité paroží, někdy až o hmotnosti 20 kg. Na spodní straně krku vyrůstá losům zvláštní kožovitý lalok, pokrytý srstí. Zbarvení losa evropského je většinou jednobarevné hnědošedé až hnědočerné. Dlouhé končetiny jsou bělavě šedé. Na hlavě většinou světlá lysinka. Los nemá světlé zrcátko kolem ocasu.

 

Možná záměna: Los evropský je díky svým proporcím a typickým rysům nezaměnitelným druhem naší fauny.

 

Rozšíření: Druh je rozšířen především v severských oblastech Euroasie a Severní Ameriky. Ve střední a západní Evropě byl však již vyhuben. V Evropě se hojně vyskytuje ve Finsku, Švédsku, Pobaltí a Polsku.

 

V České republice je výskyt losa vzácný. V době mezi 12. a 15. stoletím byl úplně vyhuben. K návratu tohoto kopytníka došlo až v 60. letech 20. století. V roce 1974 byl v ČR zaznamenán první narozený jedinec losů, kteří sem přimigrovali z Polska a populace, která se usadila v okolí na Jindřichohradecku rozrůstat. V současnosti se v ČR vyskytují 2 - 3 stálé populace a to na již zmiňovaném Jindřichohradecku, v okolí Lipna a na Nymbursku. Jelikož jde, ale o často migrující zvíře je možné jej zastihnou i v jiných koutech ČR. Poslední nález mimo zmiňované lokality je Hodkovic nad Mohelkou v okrese Liberec, kde byla sražena na silnici samice.

 

Biologie a ekologie: Losům evropským nejvíce vyhovují vlhké a bažinaté lesy nížin a pahorkatin, kde se zdržují převážně v letních měsících. Na konci léta a na podzim podnikají skupiny, do kterých se shlukují, dlouhé, až stokilometrové pochody. Na zimu, se jinak toto samotářské zvíře také shlukuje a vytváří tak skupiny až o deseti zvířatech. Většinou se jedna o samice s mláďaty. Říje probíhá od srpna do října. Samci v tomto období hodně cestují a ozývají se hlasitým sténáním. Polygamie, na kterou jsme zvyklý od ostatních sudokopytníků není u losů obvyklá. Většinou se samec páří pouze s jednou samicí. Samice rodí jedno nebo dvě mláďata a to na přelomu dubna a května. Potrava je složena z listů stromů, výhonků, kůry a větví měkkých dřevin (topoly, olše a vrby). Los se průměrně dožívá 20 - 25 let.

 

Ohrožení a ochrana: Rozšíření losa v ČR je spolu s Rakouskem a Slovenskem tvoří jižní hranici areálu, proto je tu los vzácný. K jeho výjimečnosti napomohlo ještě jeho vyhubení ve středověku. V současné době se los opět navrací do české přírody. Ohrožením pro něj může být hustá silniční síť, kterou musí překonávat při svých dlouhých pochodech. Také současná tendence zalidňování střední Evropy nenapomáhá k rozšíření losa, chybí dostatek vhodných biotopů.

 

Taxonomická poznámka: V ČR se můžeme setkat s poddruhem los evropský evropský (Alces alces alces). Jiné poddruhy se vyskytují na Aljašce a Sibiři.