Aglia tau (Linnaeus, 1758) – martináč bukový
Syn.: martináček bukový, paví oko bukové
Čeleď: Saturniidae – martináčovití
Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel u samic 57-80 mm u samců 52-65 mm. Křídla okrově žlutá s červeno-černou zvlněnou linkou a modrou-černou skvrnou s bílou skvrnkou uprostřed, skvrna připomíná oko. Křídla jemně černě poprášená. Spodní strana křídel ještě více světleji zbarvena než svrchní, na zadních křídlech skvrna ve tvaru řeckého písmene tau. Tykadla u samců dlouze hřebenitá, u samic nitkovitá. Tělo silně huňaté. Housenka zelená, na jednotlivých článcích s žluto-bílým pruhem a přes celé tělo pruh stejné barvy. U juvenilních stádií mají housenky mohutné trnovité výrustky. Poslední instar bez výrustků.

Rozšíření: Palearktické, celá Evropa mimo nejsevernějších (jižní a střední Skandinávie) a nejjižnějších oblastí (severní Španělsko, severní Itálie). Chybí v Británii. Rozšířen do východní Asie a Japonska.

V ČR běžný druh od nížin do hor.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme již od března až do července. Stanoviště, které obývá jsou především bukové a dubové porosty. Samci jsou aktivní ve dne kdy létají houpavým letem nízko nad zemí a hledají samičky, které často posedávají na listí nebo kmenech. Samičky ve dne nejsou moc aktivní v noci přilétají na světlo. Samičky kladou vajíčka na živné rostliny mezi které patří převážně buk (Fagus), dub (Quercus), ale také břízy (Betula), olše (Alnus), vrby (Salix) a další listnáče. Dospělé housenky slézají na zem a kuklí se v půdě, v listí nebo mechu.

Taxonomická poznámka: V ČR se setkáme s nominátním poddruhem Aglia tau tau, ve východní Asii žije poddruh Aglia tau amurensis, v Japonsku Aglia tau japonica a Aglia tau microtau.

Autor: Filip Trnka