Accipiter nisus (Linneaus, 1758) – krahujec obecný

Řád: Accipitriformes – pěvci, čeleď: Accipitridae – jestřábovití

Status:  NT, O, IUCN: LC

Popis: Krahujec obecný u nás zastupuje společně s jestřábem lesním (Accipiter gentilis) velmi početný rod Accipiter, jehož 48 zástupců se vyskytuje na všech světových kontinentech kromě Antarktidy. U nás hnízdí dva druhy a třetí vzácně zalétává – krahujec krátkoprstý (Accipiter brevipes). Areál výskytu krahujce obecného je v celém Palearktu. V kontinentální Evropě je druh monotypický, avšak v celém areálu výskytu rozlišujeme šest poddruhů – sibiřské, východoasijské a ostrovní. Krahujec obecný je dravý pták s rozpětím křídel 60 až 80 cm (samec a samice). U tohoto druhu je podobně jako u ostatních dravců vyvinut pohlavní dimorfimismus, kdy samice jsou výrazně větší než samci. Dospělí samci i samice jsou příčně pruhovaní, mláďata podélně žíhaná. Samci jsou malí a hruď je oranžová. Samice jsou zespoda světlé a podobně jako samci mají šedou svrchní část těla. Běháky jsou jako u celého rodu neopeřené, dlouhé se silnými drápy. Spodina křídel viditelná v letu je tmavě pruhovaná na světlém podkladu. Křídla jsou oproti sokolovitým (Falconidae) široká a tupě zakončená. Někteří ptáci mají na svrchní části těla světlé skvrny. Nejvýraznější mohou být na temeni hlavy, kde vytvářejí „falešný“ obličej.

Možná záměna: Velmi podobným a i pro zkušené ornitology často obtížně rozeznatelným druhem je jestřáb lesní. Krahujec obecný je menší a má menší hlavu. Vyskytuje se častěji v okolí lidských sídel a v letu čatěji krouží. Mávání křídel je rychlejší. Video s popisem rozdílů mezi těmito dvěma druhy můžete najít zde.

Rozšíření a početnost: Krahujec obecný se vyskytuje na celém území České republiky kromě vysokých hor. Odhad velikosti hnízdní populace činí 4 500 párů. Velikost hnízdní populace pozitivně ovlivňuje postupná synantropizace (stěhování krahujců do blízkosti člověka) a negativně puštík obecný (Strix aluco) a jestřáb lesní.

Biologie a ekologie: Krahujci hnízdí v lesních porostech všech typů, u nás hnízdí především v jehličnatých mladých lesích. Hnízdní hustoty jednotlivých populací jsou velmi rozdílné. Nejvyšší hustoty byly zaznamenány po synantropizaci (osídlení) Prahy – jeden hnízdící pár na 3 km². Hnízdí od března do června. Obhajování teritoria je provázeno tokem a vzdušnými hrátkami. Počet mláďat je nejčastěji pět. V období hnízdění vypadávají inkubujícím ptáků některá ocasní pera, pdole čehož lze odhadnout stadium hnízdění jednotlivých ptáků.  

Hlas: Nahrávku toku samice naleznete zde.

Tah: Naše populace je tažná v závislosti na zimních teplotých. Severské poulace jsou přísně tažné. Směr tahu je jihozápadní jak pro severské ptáky, tak pro ptáky naše. V zimě se krahujci stěhují také do měst.

Literatura:

BirdLife International 2016: Species – Eurasian Sparrowhawk. dostupné z URL: http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/eurasian-sparrowhawk-accipiter-nisus

Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha.

Hudec K. & Šťastný K. (eds.) 2005: Fauna ČR Ptáci 2/I. Academia, Praha.

IUCN 2015: Red list of threatened species – Eurasian Sparrowhawk. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22695624/0

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!