Petasites albus (L.) P. Gaertner – devětsil bílý
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Status: běžný druh
Popis: Vytrvalá bylina s vodorovným oddenkem, na povrchu často narůžovělým. Kvete na jaře bílými úbory uspořádanými do latovitého květenství. Květonosné lodyhy jsou běloplstnatě chlupaté se šupinovitými listy. Po odkvětu vytváří nápadné listy s téměř oblým, plným řapíkem.
Možná záměna: Od devětsilu lékařského (P. hybridus) ho poznáme tak, že jeho květy nejsou růžové ani narůžovělé. Hůře se odlišuje od devětsilu Kablíkové (P. kablikianus) rostoucího hojně v Krkonoších a vzácněji v Hrubém Jeseníku, Beskydech a na Ještědském hřbetu. Listy devětsilu připomínají listy podbělu. Od těch se dají odlišit zpravidla velikostí (podběl má listy obvykle do 20 cm velké, zatímco devětsil bílý až 50 cm) a uspořádáním cévních svazků na průřezu řapíkem (podběl je má ve tvaru podkovy, devětsil roztroušené). Podle průřezů řapíkem se také odlišují jednotlivé druhy devětsilů od sebe ve sterilním stavu.
Rozšíření: Co se celkového rozšíření týče, jedná se o evropský horský druh, jehož areál sahá od Francie na západě, po střed Ruska na východě, od jihu Skandinávie na severu, po Itálii a Balkánský poloostrov na jihu.
Těžiště výskytu v ČR je v horských a podhorských oblastech, na příhodných místech ovšem může sestupovat i do nížin, ale obecně roste v nížinách vzácně.
Ekologie: Devětsil bílý roste poblíž lesních potoků, na prameništích, v roklích a v luzích. Preferuje stinná stanoviště s úživnými a vlhkými půdami. Je součástí řady typů vegetace, např. vegetace lesních pramenišť sv. Caricion remotae.
Geofyt s fenologickým optimem kvetení od února do května.
Literatura:
Štech M. (2004): Petasites Mill. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 285–293.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!