Lumbricus terrestris - žížala obecná

3. 8. 2011 vytvořil

Lumbricus terrestris Linnaeus, 1758 - žížala obecná

Kmen: Annelida - kroužkovci; Řád: Opisthopora - žížaly

Status: běžný druh

 

Popis: Velký druh žížaly o délce těla 90 - 300 mm. Tělo je válcovité, na průřezu téměř kulovité, článkované s drobnými štětinkami. Zadní část těla je dorzoventrálně zploštělá, dobře patrná u velkých jedinců. Čelní lalok (prostomium) jako u celého rodu Lumbricus tzv. tanylobický, protáhlý v chobotek. Tělo je bez očí. Mezi 20 - 30 článkem v přední části se nachází opasek.  Zbarvení se pohybuje od růžové po červenofialovou, přední část těla je tmavější.

 

Možná záměna: Zaměnit lze tuto žížalu, zejména z ostatními druhy rodu Lumbricus ( v ČR 5 druhů). L. terrestris je však nápadná svou velikostí.

 

Rozšíření: Evropský druh, zavlečen i do Severní Ameriky.

 

V ČR hojný druh po celém území. Patří mezi naše nejběžnější žížaly.

 

Biologie a ekologie: Tato žížala se vyskytuje v půdě různých biotopů, většinou však dává přednost otevřeným stanovištím jako louky, pole, zahrady apod. Vzácněji se s ní můžeme setkat pod kameny. Stejně jako většina žížal žije skrytě v půdě. Její přítomnost prozradí kupičky trusu na povrchu půdy. Nejčastěji se s těmito žížalami setkáme v noci nebo za deštivého počasí, kdy vlivem nedostatku vzduchu vylézají z půdy. Živí se různými organickými zbytky, zejména rostlinného původu. Žížaly jsou užitečné, protože se podílejí na tvorbě humusu a prokypřují půdu. Hrají tak důležitou funkci v ekosystémech. Jsou to hermafrodité (jedinci stejného pohlaví), avšak k oplodnění potřebují jiného jedince. Při páření se spojují dva jedinci v oblasti opasku. Slouží také jako potrava mnoha druhů živočichů.

 

  

Literatura:


Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha.

 

Pižl V. (2002): Žížaly České republiky. Sborník př. Klubu v Uherském Hradišti, Supplementum 9.