Helicopsis striata (O. F. Müller, 1774) – suchorypka rýhovaná

Čeleď: Hygromiidae – suchomilkovití

Status: CR (Čechy), EX (Morava)

Popis: Hrubě a nepravidelně žebernatá a mírně zploštělá kulovitá ulita dorůstá šířky 9 mm a výšky 6 mm. Podkladová barva ulity je bílá až hnědá s proměnlivým počtem hnědých spirálních proužků, které mohou úplně chybět. Obústí může a nemusí být zesílené.

Možná záměna: Díky hrubým a nepravidelným žebírkům jde v České republice o nezaměnitelný druh. Směrem na jih druhová diverzita rodu stoupá a k určení je často zapotřebí užít anatomických znaků.

Rozšíření: Nesouvislý a fragmentovaný areál výskytu se rozkládá od Německa přes střední a jihovýchodní Evropu po západní část černomořské oblasti.

V České republice se druh vyskytuje již pouze na poslední lokalitě v Prokopském údolí v Praze.

Biologie a ekologie: Suchorypka obývá sprašové krátkostébelné stepi a její výskyt je často reliktní z období posledního glaciálu. Tomuto charakteru odpovídá například slovenská lokalita Čenkovská step, avšak poslední českou lokalitu představují diabasové výchozy v Prokopském údolí, kde se druh vyskytuje v trsech trav střídaných holými ploškami.

Ohrožení: Úbytek tohoto dříve hojnějšího druhu souvisí se změnou obhospodařování naší krajiny, zejména s ústupem tradiční pastvy a kosení stepních lokalit, které zarostly a degradovaly. Roli při ústupu druhu zřejmě sehrála i výsadba a následná expanze nepůvodního akátu (Robinia pseudacacia). Na některých lokalitách však ale druh vymizel z neznámých příčin.

Poznámka: Populace v Prokopském údolí je podle dostupných údajů poměrně nová, jelikož přírodní rezervace byla intenzivně zkoumána pražskými malakology, zejména Vojenem Ložkem, avšak zmíněná populace zde byla nalezena až na přelomu tisíciletí (Řezáč a Strnadová, 2001). Jelikož zástupce rodu suchorypka (Helicopsis), jejichž diverzita je nejvyšší v mediteránní oblasti, je někdy těžké rozlišit na základě konchologických a anatomických znaků, byla populace podrobena analýze DNA, která ukázala, že se skutečně jedná o populaci pocházející ze středních Čech (Korábek et al. 2015).

Literatura:

Beran L., Juřičková L. & Horsák M., (2017): Mollusca (měkkýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) AOPK ČR, Praha, 69–74.

Horsák M., Čejka T., Juřičková L., Beran L., Horáčková J., Hlaváč J. Č., Dvořák L., Hájek O., Divíšek J., Maňas M. & Ložek V., (2020): Check-list and distribution maps of the molluscs of the Czech and Slovak Republics. – Online at .  checklist updated at January 12, 2021, maps updated at January 24, 2021. Creative Commons License

Horsák, M., Juřičková, L. & Picka, J. (2013): Měkkýši České a Slovenské republiky. – Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Korábek O., Juřičková L. & Ložek V., (2015): History of two critically endangered grassland snails (Pulmonata: Helicellinae) in the Czech Republic with first molecular data on extinct populations. – Biologia, 70(8): 1102–1107. https://doi.org/10.1515/ biolog-2015-0123

Ložek, V. (1956): Klíč československých měkkýšů. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied.

Podroužková Š., Drvotová M., Říhová D. B. & Juřičková L. (2021): Měkkýši Přírodní rezervace Prokopské údolí v Praze [Molluscs of the Prokopské údolí Nature Reserve in Prague]. – Malacologica Bohemoslovaca, 20:37–55. https://doi.org/10.5817/MaB2021-20-37

Řezáč M. & Strnadová V. (2001): Faunistické údaje ze středních Čech – Muzeum a současnost, 15: 3–7.

Sysoev A. & Schileyko A. (2009): Land snails and slugs of Russia and adjacent countries. –Pensoft publishers, Sofia-Moscow.

Welter-Schultes, F. W. (2012): European non-marine molluscs: a guide for species identification. – Planet Poster.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!