Dentaria bulbifera L. - kyčelnice cibulkonosná  

Čeleď: Brassicaceae - brukvovité  

Status: běžný druh

Popis: Kyčelnice cibulkonosná je vytrvalá bylina s větveným šupinatým oddenkem. Její lodyhy jsou přímé, nevětvené, lysé, duté a dorůstají 30-60 cm výšky. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, lichozpeřené, složené z 2 až 3 jařem kopinatých až podlouhlých lístků s hrubě pilovitým okrajem. Lodyžní listy vyrůstají ve střídavém postavení, tvarem se  podobají přízemním, jen se směrem k vrcholu zmenšují a snižuje se počet jejich jařem (nejvyšší jsou jednoduché, čárkovitě kopinatého tvaru). V jejich paždí jsou opadavé, hnědě či temně fialově zbarvené pacibulky, jež slouží k vegetativní propagaci rostliny. Květenstvím je terminální hrozen o 3 až 10ti květech na 6-14 mm dlouhých stopkách. Kališní lístky jsou kopinaté, se suchomázdřitými okraji. Korunní lístky obvejčitého tvaru dorůstají 12-17 mm délky, jsou světle fialové či růžové, někdy i bělavé. Plodem jsou šešule, které však v našich podmínkách jen velmi vzácně dozrávají (viz odstavec o ekologii druhu).

Rozšíření: Celkový areál rozšíření pokrývá Evropu s výjimkou severních oblastí Skandinávie, nejjižnějších a nejzápadnějších částí kontinentu, odtud se přes střední Řecko táhne až do povodí Donu, na sever Malé Asie a na Kavkaz.

Druh se v ČR vyskytuje na vhodných biotopech roztroušeně ve vyšších polohách celého území. Těžištěm jeho výskytu jsou horské a podhorské bučiny, níže jej pak častěji nalezneme jen v chladnějších či západně ležících (atlantsky ovlivněných) oblastech.

Ekologie: Kyčelnice cibulkonosná roste ve stinných lesích, a to převážně v květnatých bučinách nebo smíšených lesích s bukem, habrem či dubem. Preferuje humózní čerstvě vlhké půdy neutrální reakce. Kvete od dubna do června. Jedná se o geofyt - zimu přečkává v podobě podzemního oddenku, ze kterého na jaře znovu obráží. Kyčelnice cibulkonosná se v našich podmínkách rozmnožuje pohlavně pouze ve velmi vzácných případech. Rostliny tak nevytvářejí plody a šíří se na stanovištích vegetativně rozrůstáním oddenku či prostřednictvím již zmíněných pacibulek (ty jsou na větší vzdálenosti šířeny mravenci).

Literatura:

Slavík B. (1992): Dentaria L. – kyčelnice. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 110–115, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!