Danthonia decumbens - trojzubec poléhavý

30. 11. 2010 vytvořil Martin Hanzl

Danthonia decumbens (L.) Lamk. et DC. - trojzubec poléhavý

Syn.: Sieglingia decumbens (L.) Bernh.

Čeleď: Poaceae - lipnicovité

Status: roztroušeně se vyskytující druh

 

Popis: Trojzubec poléhavý je hustě trsnatá vytrvalá bylina. Její tuhá hladká stébla vyrůstají poléhavá až vzpřímená a dosahují délky 10-40 cm. Listové pochvy jsou na okraji brvité, jazýček chybí a byl nahrazen řadou chlupů. Úzce čárkovité ploché listové čepele jsou obvykle 2-3 mm široké, na líci sivozelené zatímco na rubu lesklé, po okrajích drsné a roztroušeně chlupaté. Květenstvím je stažený lichohrozen složený ze 4-15 klásků, který dorůstá běžně 2-6 cm délky. Spodní větévky květenství disponují větším počtem klásků (2-3), horní větévky nesou naopak jen po jednom klásku. Klásky jsou podlouhle vejčité, vícekvěté, často nafialovělé a 6-15 mm dlouhé. Plevy jsou vynikle jednožilné až kýlnaté, vícežilné pluchy jsou zakončeny dvěma zuby s osinou v zářezu mezi nimi. Plodem jsou okoralé obilky.

 

Možná záměna: Trojzubec poléhavý patří mezi téměř nezaměnitelné druhy našich trav. Jeho květenství mohou připomínat řídká květenství některých zástupců kostřav (Festuca spp.) či sveřepů (Bromus spp.), avšak na rozdíl od nich z klásků trojzubce nevyčnívají nápadné osiny a rostlina tvoří husté trsy.

 

Rozšíření: Celkový areál druhu pokrývá převážnou část Evropy s výjimkou severní části Skandinávie a nižších poloh Středozemí, na východ zasahuje spojitě až po Bělorusko, Ukrajinu a na Kavkaz. Druhotně se vyskytuje na východním pobřeží Severní Ameriky.

 

Druh se v ČR vyskytuje na příhodných biotopech roztroušeně po celém území.

 

Ekologie: Trojzubec poléhavý osidluje pastviny, vřesoviště, paseky i okraje nezpevněných cest. Preferuje kyselé pH substrátu (tzv. acidofyt) a nízký obsah živin, vyskytuje se tak často na písčinách a písčitých půdách, ale lze jej nalézt i na mírně bazických substrátech. Kvete od června do července. Jedná se o hemikryptofyt (obnovovací pupeny jsou přes zimu chráněny stařinou nadzemní biomasy z předchozího vegetačního období).

 

     

 

Literatura:


Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR. 2. díl. - Academia, Praha.