Zygiella atrica (C. L. Koch, 1845) – křižák stříbřitý
Čeleď: Araneidae – křižákovití
Status: běžný druh
Popis: Délka těla 5–7 mm (hlavohruď 2,5–3 mm). Hlavohruď je žlutohnědá s tmavým středovým páskem a tmavou linkou na okrajích hlavohrudi (u samců obvykle chybí). Zadeček je vejčitý, mírně zploštělý. V přední části zadečku jsou dvě hnědočervené skvrny, ve středu je bělavá až stříbřitá skvrna s šedým foliem (laločnatou skvrnou). Boky zadečku jsou šedohnědé. Makadla samců jsou výrazně prodloužená. Nohy jsou žlutohnědé s tmavšími kroužky.
Možná záměna: Záměna je možná zejména s křižákem okenním (Zygiella x-notata), který je obvykle tmavší, s kontrastnějším zbarvením a samci nemají tak protáhlá makadla.
Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen po celé Evropě a mírném pásu Asie až po Japonsko. Zavlečen do Severní Ameriky.
V ČR hojný druh, po celém území, kde žije zejména synantropně. Mapa rozšíření zde.
Biologie a ekologie: Křižák stříbřitý se vyskytuje nejčastěji ve městech a obcích na zdech domů, zídkách, stájích a v zahradách. Ve volné přírodě u nás vzácně na osluněných skalách, v lomech nebo na soliterních stromech. Charakteristické kolové sítě s prázdnou výsečí, z níž vede signální vlákno do úkrytu, si tká často v okolí oken nebo v okolí puklin ve zdech a skalách. Přes den se zdržuje v pavučinovém úkrytu u sítě. S dospělci se setkáme od konce srpna do prvních mrazíků.
Literatura:
Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.
Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!