Zonitis flava - puchýřník

13. 12. 2016 vytvořil Filip Trnka

Zonitis flava Fabricius, 1775 – puchýřník
Syn.: Zonitis praeusta Fabricius, 1792
Čeleď: Meloidae – majkovití
Status: CR

 

Popis: Velikost těla 7–15 mm, zbarvení je velmi variabilní. V ČR se vyskytují jedinci pouze se žluto-oranžovým tělem s černým zabarvením na apikální části krovek. V mediteránní oblasti se vyskytují jedinci např. hnědí i zcela černí. Celé tělo je pokryto krátkými světlými chloupky. Tykadla a hlavové přívěsky černé, oči ploché. Hlava trojúhelníkovitá, nejširší za očima.

 

Možná záměna: V ČR nezaměnitelný druh puchýřníka. Na první pohled lze zaměnit s nepříbuzným a velmi hojným páteříčkem žlutým (Rhagonycha fulva), který tvarem a zbarvením tento vzácný druh velmi připomíná. Jednoduše lze tyto druhy rozlišit na první pohled jiným tvarem těla a hojný páteříček R. fulva má vypouklé oči na rozdíl od puchýřníka Z. flava, které je má ploché.

 

Rozšíření: Tento druh je znám od Pyrenejského poloostrova až po střední Rusko, Střední Asii a Čínu. V Evropě se s tímto druhem setkáme především v mediteránní oblasti. Z jižní Evropy vzácně zasahuje do střední Evropy, odkud je znám ze Švýcarska, České republiky, Rakouska a Maďarska.

 

V ČR velmi vzácný druh, který je historicky i recentně znám pouze z jižní Moravy konkrétně z NPP Váté písky u Bzence.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od července do srpna s maximálním výskytem v první polovině července. Xerotermní druh v ČR obývající panonské písčiny, jinde v Evropě také stepi, lesostepi i pastviny. Imaga jsou aktivní ve dne za plného slunce a jsou často k nalezení na květech rostlin z čeledí miříkovitých (Apiaceae) nebo hvězdnicovitých (Asteraceae), zřídka i na jiných čeledích rostlin. Na květech se živí pylem, dochází zde k páření a následně také ke kladení vajíček. Vajíčka jsou kladena do ještě neotevřených květů výše zmíněných čeledí rostlin v kompaktních skupinách a jsou vzájemně slepena. Larvy prvního stádia (jsou odlišné od ostatních stádií a nazýváme je triungulini) se líhnou přibližně po 10–25 dnech a na květech čekají na své hostitele. Těmi jsou různé druhy blanokřídlých (Hymenoptera), na které se larvy zachytí a nechají se zanést do hnízda. Mezi časté hostitelské čeledi patří čalounicovití (Megachilidae) a konkrétně rody čalounice (Megachile spp.), valchářka (Anthidium spp.), zednice (Osmia spp., Hoplitis spp.) a další. Když jsou larvy prvního stádia zaneseny do hnízda, prvně se živí pravděpodobně vajíčky hostitelských blanokřídlých. Později se mění na larvu druhého stádia a v buňce se živí medem. Larvy druhého instaru také navrtávají buňky s larvami blanokřídlých a požírají je. Larvální stádium přezimuje ve třetím stádiu zvaném pseudochrysalis v hnízdě a na jaře se mění ve čtvrté stádium, které se teprve kuklí a líhne se až v létě.

 

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii CR „kriticky ohrožený“. Druh je v celé střední Evropě přirozeně vzácný, na okraji areálu. Ohrožen je především zarůstáním a destrukcí písčin. V rámci ČR žije pouze v NPP Váté písky, kde je managementem bezlesí udržováno, a proto by druh neměl být nijak ohrožen vyhynutím. Vhodný management je odstraňování náletu, agresivních travin a pojezd techniky pro časté disturbance a vznik míst s holým pískem.

 

Literatura:

 

Bologna M. A. (1991): Coleoptera Meloidae, Fauna d’Italia. XXVIII. Calderini, Bologna.

 

Dvořák M. (1983): Majkovití brouci Československa (Coleptera, Meloidae). Klíče k určování hmyzu 4. Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV Supplementum 4: 1-40.

 

Stebnicka Z. 1987. Majkowate – Meloidae. Klucze do oznaczania owadów Polski, cz. XIX, z. 84, Warszawa.