O tom, jak se dá krásně strávit slunečné listopadové odpoledne, jsme se mohli přesvědčit na vycházce s dr. Hradílkem (vynikajícím bryologem z katedry botaniky Univerzity Palackého). Společně jsme vyrazili do jednoho z olomouckých parků, jmenovitě Bezručových sadů. Přestože spadané listí hlásilo pokročilý podzim, bryoflóra jako by šla proti fenologickým zákonitostem a my jsme se mohli těšit z více než třiceti taxonů.

Bezručovy sady totiž nabízí jedinečnou ukázku několika mikrobiotopů, které mechům náramně vyhovují. Celý park je lemován starým hradebním opevněním, s řadou vlhkých depresí, štěrbin, vyústění potrubí, kde mechy přímo bují. Od hradeb se dá pokročit a sklonit zraky přímo pod nohy a v nezapojené vegetaci obdivovat další a další druhy. Pokud by Vám i toto bylo málo, stačí jen obejít několik kmenů a v rozpraskané borce či na kořenových nábězích pozorovat epifytické mechy.

A tak začněme skalními mechy. Tím nejvýraznějším, nepříliš vybíravým mechem, se kterým se v řadě forem setkáte na jakémkoli podkladu, bylo Hypnum cupressiforme, doplněné často o zástupce rodu Tortula (Tortula muralis a Tortula ruralis, vzácně v parku též Tortula virescens), na první pohled si určitě všimnete i drobného stříbřitého mechu Grimmia pulvinata, na skálách se můžete setkat s druhy jako jsou Didymodon rigidulus, Brachythecium populeum, Amblystegium serpens, Ceratodon purpureus, Encalypta streptocarpa preferující vápnité substráty, dále se zástupci rodu Orthotrichum, reprezentovaným běžným druhem Orthotrichum anomalum. Za zmínku rovněž stojí Barbula unguiculata či Calliergonella cuspidata.

Přesuneme-li se na ony zmiňované trávníky a různá nezapojená, disturbovaná místa, velmi hojně nás bude provázet další zástupce rodu Brachythecium a to Brachythecium rutabulum, dále Eurhynchium hians, Pottia truncata, Plagiomnium affine, Cirriphyllum piliferum, Fissidens taxifolius nechybí ani gemiferní mech Bryum rubens či rod Plagiothecium sp. Většinou se jedná o mechy konkurenčně slabé a krátkověké, které obohacují taková stanoviště jen po několik málo let.

A pokud nás již z toho koukání pod nohy bude bolet za krkem, stačí pozvednout hlavu a za pomocí lupy a bryologického nožíku prozkoumávat borku stromů, která hostí epifytické druhy mechorostů. Inu nám se dařilo především na akátech, javorech a jasanech. Krom několika již zmiňovaných druhů nás po celou dobu provázel rapidně se šířící druh Dicranoweisia cirrata, dále Leskea polycarpa, Ortotrichum pumilum, Dicranum scoparium, Pterigynandrum filiforme nebo českým botanikem Josefem Podpěrou popsaný druh Bryum moravicum.

Věříme, že tento článek potěší především nadšené bryology, protože vyznat se ve spleti latinských jmen (čeština se v bryologii příliš nepoužívá a názvy jako prostozubka, dvouhrotec, křídlečka, rokýtek,… jsou spíše úsměvné) není vůbec jednoduché, o to více samotné mechorosty poznávat.

Autor: Václav Dvořák