Xiphydria camelus (Linnaeus, 1758) – pilovrtka olšová

Syn.: pilořitka olšová

Čeleď: Xiphydriidae – pilovrtkovití

Status: běžný druh

Popis: Velikost těla se pohybuje mezi 6 a 22 mm, přičemž samci jsou zřetelně menší než samice. Tělo je podlouhlé, mírně dorzoventrálně zploštělé. Typickým znakem rodu je kulatá hlava, která spočívá na úzkém, krčkovitě prodlouženém předoprsí. Dva páry průhledných blanitých křídel s tmavou žilnatinou jsou v klidu složeny podélně na zadečku. Tělo je lesklé, černé, s bílými skvrnami na bocích zadečku a s bílými pásky na hlavě. Nohy jsou červenohnědé. Konec zadečku samic je opatřen nápadným kladélkem. Larvy jsou beznohé, bělavé, s tmavší hlavou a drobným trnem na zádi těla; mírně esovitě prohnuté; dorůstající až 20 mm.

Možná záměna: Z území ČR je známo 6 druhů rodu Xiphydria, přičemž pilovrtka olšová je z nich nejběžnější. Záměna je nejpravděpodobnější s podobně zbarvenou a rovněž hojnou pilovrtkou dubovou (Xiphydria longicollis). Rozdíl je ve dvou světlých páskách na vrchní straně hlavy – u pilovrtky dubové jsou tyto pásky světle žluté a sahají až na konec hlavy, zatímco u pilovrtky olšové jsou bílé (nanejvýš lehce nažloutlé) a konce hlavy nedosahují. Třetí běžný druh – Xiphydria prolongata – se od všech ostatních liší načervenalým zbarvením zadečku. Další 3 druhy rodu jsou v ČR vzácné a liší se opět drobnými rozdíly ve zbarvení (absence světlých pásků na hlavě – X. betulae a X. megapolitana; nebo naopak pestřejší kresba s více pásky – X. picta).

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířený v celé Evropě a dále na východ přes Sibiř až do Číny a Korey.

V ČR běžný a dosti hojný druh, rozšířený od nížin do hor. Těžiště výskytu je v nižších polohách, ale od přelomu 20. a 21. století je patrné šíření do vyšších poloh a na nová stanoviště.

Biologie a ekologie: Pilovrtka olšová obývá lesy (zejména luhy), lesní okraje, dřevinné lemy podél vodních toků i jiná stanoviště s výskytem živných dřevin. Vývoj larev probíhá nejčastěji v olších (Alnus spp.) a břízách (Betula spp.), méně často též v jiných listnáčích. Dospělci se vyskytují v závislosti na počasí od konce května do začátku září. Samičky kladou vajíčka do prasklin borky oslabených, odumírajících nebo odumřelých stromů. Při tom místo vpichu infikují symbiotickými houbami rodu sazovka (Daldinia). Spory těchto hub samičky uchovávají ve speciálních orgánech (mykangiích) na bázi kladélka. Symbiotické houby pak napomáhají rozkladu dřeva a umožňují jeho stravitelnost pro larvy, které konzumují zprvu pouze mycelium těchto hub a později mycelium i dřevo. Larvy žijí ve dřevě na rozhraní lýka a běli, kde vytvářejí křivolaké chodby. Vývoj trvá do příštího roku, při nepříznivých podmínkách může být i dvouletý. Larvy se kuklí ve dřevě, hlavou blízko povrchu kmene. Kukly metamorfují v dospělce po 2–3 týdnech. Zanechávají po sobě kruhové výletové otvory o průměru 2–5 mm.

Význam: Pilovrtka olšová je považována za lesního škůdce. Může se přemnožovat a v určitých rozsahem omezených lokalitách hromadně napadat stromy, které jsou oslabeny zamokřením, suchem nebo jinými činiteli. Napadené dřevo je znehodnoceno a lze jej použít pouze jako palivo. Ke gradacím pilovrtky olšové dochází v posledních letech zřejmě podstatně častěji než v minulosti.

Taxonomická poznámka: Čeleď pilovrtkovitých (Xiphydriidae) je v Evropě zastoupena pouze rodem Xiphydria se 7 druhy. Čeleď byla původně zahrnována do šířeji pojaté čeledi pilořitkovitých (Siricidae). V literatuře jsou proto druhy rodu Xiphydria často označovány jako pilořitky.

Literatura:

Liška J, Holuša J., Šrůtka P., Pažoutová S., Modlinger R. (2008): Pilořitky rodu Xiphydria Latr. Lesnická práce 12/2008

Macek J., Roller L., Beneš K., Holý K., Holuša J. (2020): Blanokřídlí České a Slovenské republiky II. Širopasí. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!