Vulpia myuros - mrvka myší ocásek

13. 6. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Vulpia myuros (L.) C. C. Gmel. – mrvka myší ocásek

Syn.: Festuca megalura Nutt.; F. myuros L.; Vulpia megalura (Nutt.) Rydb.

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: NT

 

Popis: Řídce trsnatá až trsnatá, svěže zelená tráva s přímými nebo vystoupavými stébly obvykle 20–80 cm vysokými, až po latu zahalenými listovou pochvou. Pochvy listů hladké; listové čepele štětinovitě svinuté, ale za vlhka ploché. Lata hroznovitá, přímá nebo slabě nicí; klásky osinaté, s osinou až 2krát delší než plucha.

 

Možná záměna: Vzácná mrvka sveřepovitá (Vulpia bromoides) má chudší a kratší latu, jejíž spodní část není zahalena listovou pochvou. Ostatní zástupci rodu jsou u nás nepůvodní a vyskytují se sporadicky. Z našeho území byl též doložen výskyt mezirodového křížence s kostřavou červenou (Festuca rubra), označovaný jako nothogenus ×Festulpia. Hybrid je sterilní.

 

Rozšíření: Druh s obtížně stanovitelným primárním areálem, který zřejmě zahrnoval oblast jižní Evropy a severní Afriky s přesahem na Blízký východ, resp. do Přední Asie. Ve většině Evropy je považován za naturalizovaný archeofyt. Jako nepůvodní druh je hodnocen ve Skandinávii, na Dálném východě, v jižní Africe, ale také v Severní a Jižní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Dnes se tedy vyskytuje kosmopolitně.

 

V České republice se tento druh vyskytuje roztroušeně až vzácně, ale počet lokalit neustále přibývá. Častěji je udáván ze středních, j., jz. až. z. a východních Čech a také ze sv. Moravy. Alespoň bodově jsou známy lokality z celého území vyjma horských oblastí. Roste především v nižších a středních polohách.

 

Ekologie: Mrvka myší ocásek osidluje široké spektrum sekundárních, antropicky ovlivněných stanovišť jako zpustlá až ruderalizovaná písčitá místa, pískovny, lomy, výsypky, okraje polí a městských trávníků, v posledních letech především kolejiště, méně často světlé okraje borů. Preferuje na živiny chudé substráty, vyhýbá se bazickým podkladům. Je výrazně světlo- a suchomilná. Semena snadno klíčí na povrchu půdy. Je součástí několika typů vegetace, především jednoleté vegetace písčin sv. Thero-Airion.

 

Jednoletý terofyt až ozimá bylina s fenologickým optimem od května do září.

 

Ochrana a ohrožení: Mrvka myší ocásek není řazena mezi zvláště chráněné druhy naší květeny. V Červeném seznamu je vedena mezi druhy téměř ohroženými (NT). V posledním desetiletí lokalit tohoto druhu dramaticky přibývá nejenom u nás, ale též jinde po Evropě. Pravděpodobně mu svědčí teplejší a sušší klima. Na některých lokalitách se objevuje masově, dokonce je zemědělci označována za obtížný plevel polních ozimých kultur, který snadno odolává herbicidům.

 

 

Literatura:

 

Akhter M. J., Jensen P. K., Mathiassen S. K., Melander B. & Kudsk P. (2020): Biology and Management of Vulpia myuros – An Emerging Weed Problem in No‐Till Cropping Systems in Europe. – Plants, 9: doi:10.3390/plants9060715

 

Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR, vol. 2. – Academia, Praha, 1563 pp.

 

Krahulec F. & Nesvadbová J. (2007): Intergeneric hybrid Festuca rubra ×Vulpia myuros in the Czech Republic. – Preslia, 79: 63–68.

 

Štrobach J. & Mikulka J. (2020): Mrvka myší ocásek – nově se šířící plevel na orné půdě. – Zpravodaj AGRObase, 2020/4: 12–13.

 

Weber E. (2017): Invasive Plant Species of the World, 2nd Edition: A Reference Guide to Environmental Weeds. – CABI, 595 pp.