Viola uliginosa - violka močálová

6. 9. 2014 vytvořil Michal Hroneš

Viola uliginosa – violka močálová
Syn.: Viola scaturiginosa Wallr.
Čeleď: Violaceae – violkovité
Status: A3

Popis: Poměrně statné, až 15 cm vysoké byliny s dlouhým plazivým oddenkem a listy v přízemní růžici. Palisty jsou vejčitě kopinaté, celokrajné, do poloviny srostlé s řapíkem. Listy jsou vejčité až protáhle trojúhelníkovité, na okraji vroubkované, na vrcholu okrouhlé až tupě špičaté, na bázi srdčité, lysé. Květní stopky jsou nápadně dlouhé (až 15 cm), s listenci vyrůstajícími v horní čtvrtině. Květy jsou světle až tmavě modrofialové, nevonné. Ostruha je nafialovělá, zahnutá vzhůru. Plodem je trojhranná tobolka. Semena jsou světle hnědá, s drobným masíčkem.

Možná záměna: S violkou bahenní (Viola palustris) a violkou olysalou (Viola epipsila). Od obou druhů se liší palisty do poloviny srostlými s řapíky, tvarem listové čepele, háčkovitě zakončenou bliznou či tmavší barvou květů.

Rozšíření: Evropský druh s nevelkým areálem rozšíření, který byl popsán z předměstí Krakova, kde se dodnes vyskytuje. Celý areál zahrnuje jižní Skandinávii, Pobaltí, Polsko, Německo, Bělorusko, severní Ukrajinu a severozápadní Rusko. Poněkud izolované lokality se nachází ve Slovinsku a pravděpodobně také Chorvatsku. V rámci celého areálu se jedná o druh ohrožený a vymírající.

Z území ČR nebyla violka močálová nikdy spolehlivě doložena. Přesto existují starší literární údaje o výskytu tohoto druhu, např. na Liberecku. Vzhledem k výskytu tohoto druhu v blízkosti našich hranic (např. na Žitavsku či v jižním Polsku) nelze vyloučit, že druh dříve rostl i u nás.

Ekologie: Především mokřadní olšiny svazu Alnion glutinosae, vzácněji roste také na březích potoků či na slatinných loukách, obvykle na čerstvě vlhkých úživných půdách. Na rozdíl od většiny ostatních modře kvetoucích violek nevytváří kleistogamické květy.

Hemikryptofyt, který kvete v květnu a červnu.

 

 

Literatura:

Cieślak E., Paul W. & Ronikier M. (2006): Low genetic diversity in the endangered population of Viola uliginosa in its locus classicus at Rzaska near Cracow (southern Poland) as revealed by AFLP markers. – 75(3): 245–251.

Kirschner J. & Skalický V. (1990): Viola L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena České republiky, vol. 2. – Academia, Praha, 394–431.

Marcussen T., Wind P., Jonsell B. & Karlsson T. (2010): Violaceae Batsch. – In: Jonsell B. (ed.): Flora Nordica 6. – The Bergius Foundation, Royal Swedish Academy of Sciences, Stockholm, 12–52.