Viola reichenbachiana Boreau - violka lesní

Syn.: Viola silvatica (Hartm.) Fr., Viola sylvatica auct., Viola sylvestris Lam., Viola arenicola Chabert

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: běžný druh

Popis: Vytrvalé rostliny, tvořící přízemní růžici listů i květonosnou lodyhu. Oddenek hnědý, většinou bez výběžků. Lodyhy jsou až 15 cm vysoké, vystoupavé. Listy jsou dlouze řapíkaté, vejčité s ostrou špičkou nebo srdčité, obvykle roztroušeně přitiskle chlupaté. Okraj čepele vroubkovaný. Listy v přízemní růžici jsou většinou delší než široké. Palisty 6-10 mm dlouhé, čárkovité, na okraji třásnité. Květní stopky jsou až 7 cm dlouhé. Listence jsou uloženy v jejich horní třetině. Květy jsou do 1,5 cm velké, nevonné, fialové, nebo vzácněji růžové (var. lilacina Čelak.). Postraní korunní lístky jsou řídce vousaté, spodní je protažen v tenkou, zaokrouhlenou ostruhu. Tobolky jsou světle hnědé, vejcovité a obvykle lysé.

Možná záměna: S violkou Rivinovou (Viola riviniana), která se však liší bílou, na konci vykrojenou ostruhou a čepele jejích přízemních listů by měli být širší než delší.

Rozšíření: Celkové rozšíření zahrnuje prakticky celou Evropu, kromě Skandinávie a jižních částí Iberského poloostrova. Dále ji lze nalézt v izolovaných arelách v Malé Asii a na Kavkaze.

V teplejších oblastech republiky je velmi hojná, vzácněji ji lze nalézt i ve vyšších polohách až do 1100 m n. m.

Ekologie: Violka lesní roste v listnatých a smíšených lesích, od nížin do hor, na půdách bohatých na humus a minerály.

Je diagnostickým druhem biotopu L5.1 Květnaté bučiny podle katalogu biotopů NATURA 2000.

Hemikryptofyt, kvetoucí od dubna do srpna.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!