Viola pumila - violka nízká

22. 6. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Viola pumila Chaix - violka nízká 

Syn.: Viola pratensis Mert. et Koch, Viola canina subsp. pratensis (Mert. et Koch) Čelak., Viola canina subsp. pumila (Chaix) Rouy et Fouc., Viola persicifolia Schreber sensu auct. p. p.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: C2, §2, ČK

 

Popis: Vytrvalé rostliny, dorůstající výšky 5-25 cm, s dlouhým, plazivým až vystoupavým, většinou vícehlavým oddenkem. Lodyhy, vyrůstající samostatně nebo v trsech, jsou přímé či na bázi krátce vystoupavé, povětšinou lysé. Přízemní růžice listů chybí. Listy jsou kopinaté, úzce kopinaté až obvejčité, na bázi klínovité, na okrajích mělce vroubkované, tmavě zelené. Palisty jsou kopinaté, nepravidelně úzce zoubkované, až 2,5 cm dlouhé, u prostředních a svrchních listů zřetelně přesahující polovinu řapíku. Květy jsou světle modré nebo modrofialové, vzácně bělavé, v obrysu většinou zhruba čtvercovité. Ostruha bělavá nebo nazelenalá. Plodem je protáhle vejcovitá tobolka.

 

Možná záměna: Hlavně s violkou slatinnou (Viola stagnina), od níž se liší především délkou palistů, tvarem listů a obrysem květů. 

 

Rozšíření: Celkové rozšíření od Francie a severní Itálie po Ukrajinu a Skandinávii, s těžištěm ve střední Evropě. Dále na východ ji nahrazuje blázce příbuzný druh Viola accrescens.

 

Vyskytuje se vzácně v termofytiku, přibližně do 350 m n. m. Častější je pouze ve středním Polabí a na jižní Moravě. Několik lokalit leží také ve středním Poohří a v Bílých Karpatech. 

 

Ekologie: Violka nízká roste především na nivních loukách podél větších řek, na slatinách a podél pramenných horizontů na stráních. Vyžaduje bazické, periodicky zvlhčované půdy, bohaté na minerály. Na začátku vegetačního období vyžaduje velké množství vláhy, později snáší i vysušení půdy. Je diagnostickým druhem kontinentálních zaplavovaných luk asociace Cnidio dubii-Deschampsietum cespitosae.

 

Hemikryptofyt, kvetoucí od května do června.

 

Význam: Dekorativní druh a významný bioindikátor vlhkých a slatinných luk. 

 

Ohrožení a ochrana: Violka nízká je v západní a střední Evropě vymírajícím druhem. Tento jev je způsoben především změnou poměrů na stanovištích (meliorace říčních niv, zarůstání rákosem) a také změnami v obhospodařování těchto biotopů (ponechání luk ladem). K vhodným managementovým opatřením patří především kosení a extenzivní pastva. Naštěstí tento druh v půdě vytváří poměrně stabilní zásobu semen (semennou banku), která může po pominutí nepříznivých podmínek obnovit populaci na lokalitě. Územně je druh chráněn např. v NPR Cahnov-Soutok či v PP Očovské louky.