Viola elatior Fries - violka vyvýšená

Syn.: Viola montana L., Viola persicifolia Schreb., Viola canina subsp. persicifolia (Schreb.) Čelak., Viola canina subsp. elatior (Fries) Rouy et Fouc.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: C1, §1, ČK

Popis: Statná, vytrvalá rostlina, dorůstající se 20-50 cm, ke konci vegetačního období vzácně až 70 cm. Lodyhy jsou přímé, na bázi vzácně vystoupavé, hustě pýřité, při zemi často načervenalé až hnědočervené. Listy jsou kopinaté, prostřední a svrchní nápadně delší než široké, na okrajích oddáleně pilovité, na bází uťaté až sbíhavé, pýřité, z obou stran jasně zelené. Řapíky jsou často křídlaté, poměrně široké. Palisty prostředních a svrchních listů jsou nápadně velké, eliptické až kopinaté, celokrajné nebo na bázi nepravidelně zubaté. Květy jsou velké, světle modré nebo modravě fialové, s tmavšími žilkami při bázi. Ostruha je zelená a nápadně přesahuje kališní přívěsky. Tobolky jsou vejcovité, zašpičatělé, lysé.

Možná záměna: Poměrně nezaměnitelný druh české flóry. Od nejpodobnějších druhů - violky nízké (Viola pumila) a violky slatinné (Viola stagnina) - se liší celkovým vzhledem, tvarem listů, oděním lodyh a také biotopovou preferencí.

Rozšíření: Kontinentální druh s centrem výskytu ve východní Evropě. Západní hranice rozšíření probíhá Francií, Švýcarskem a Německem, jižní severní Itálií, Slovinskem a Bulharskem, severní pak jižním Švédskem (ostrov Gotland) a Pobaltím. Areál dále pokračuje přes střední Evropu a Ukrajinu až na západní Sibiř, střední Asii a severozápadní oblasti Číny.

V ČR velmi vzácný druh, vyskytující v nížinách až pahorkatinách (cca do 300 m n. m.). Roztroušeně se vyskytuje na jižní Moravě na dolním toku Dyje a Moravy (především na Břeclavsku) a v Bílých Karpatech. V Čechách s jistotou roste na dvou lokalitách na Královéhradecku. V posledních 20 letech se prokazatelně vyskytovala ještě na několika lokalitách v dolním Poohří a ve středním Polabí.

Ekologie: Violka vyvýšená je světlomilným a vlhkomilným druhem, rostoucím v pláštích lužních a dalších vlhčích listnatých lesů, na lesních světlinách, podél lesních cest či na okrajích vlhkých zaplavovaných luk. Semena jsou rozšiřována buď puknutím tobolky (hemibalochorie) nebo mravenci (myrmekochorie). Při vhodných podmínkách se  poměrně dobře množí také vegetativně.

Hemikryptofyt, kvetoucí v květnu a červnu.

Význam: Vzácný a dekorativní druh. Náš nejvyšší zástupce rodu violka (Viola).

Ohrožení a ochrana: Silně vymírající a velmi vzácný druh, který je ohrožen především vysušováním luk a lesů, narušením vodního a záplavového režimu, velkoplošnou těžbou dřeva v lužních lesích a v neposlední řadě sukcesí na takto narušených biotopech. Populace violky vyvýšené nejsou na území ČR téměř vůbec územně chráněny, výjimkou je např. PR Zbytka.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!