Viola canina subsp. canina - violka psí pravá

17. 12. 2008 vytvořil Michal Hroneš

Viola canina subsp. canina L. - violka psí pravá

Syn.: Viola ericetorum Schrader ex Link, Viola flavicornis Sm., Viola canina subsp. ericetorum (Link) Schübler et Mart., Viola saxigena Schur, Viola canina var. lucorum Rchb.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Rostliny s poléhavými až vystoupavými olistěnými lodyhami, vyrůstající povícero z jednoho oddenku a dosahující vzácně až 20 cm výšky. Listy nevykazují heterofylii a nikdy nevyrůstají v přízemní růžici, jsou trojúhelníkovité až vejčitě kopinaté, s okrouhlou špičkou, na bázi mělce srdčitě sbíhavé až uťaté, na okrajích oddáleně zubaté. Palisty kopinaté, kratší než řapík. Květy jsou sytě modré, korunní lístky většinou obvejčité. Ostruha je zelenobílá až žlutavá.

 

Možná záměna: S violkou psí horskou (Viola canina subsp. ruppii), která se liší přímým vzrůstem a většími palisty. Překvapivě často se můžeme setkat se záměnou za violku Rivinovu (Viola riviniana), kterou lze velmi snadno odlišit podle přítomnosti přízemní růžice listů.

 

Rozšíření: Celá Evropa s výjimkou nejjižnějších částí Mediteránu. Na severu zasahuje až k Severnímu ledovému oceánu a na Island, na východě po střední Sibiř. Izolovanou lokality nalezneme na Kavkaze a v Turecku.

 

Hojný druh, vyskytující se od nížin po hory, zhruba do 1000 m n. m.

 

Ekologie: Violka psí je druhem bez vyhraněných ekologických nároků. Roste převážně na půdách s kyselejší reakcí. Obsazuje sušší a světlejší místa jako jsou meze, stráně, sušší louky a pastviny, světlé okraje lesů, železniční a silniční náspy. Je diagnostickým druhem sv. Violion caninae.

 

Hemikryptofyt, kvete od konce dubna do začátku července.