Vinca major - barvínek větší

15. 2. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Vinca major L. – barvínek větší
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité
Status: nepůvodní druh

Popis: Vytrvalé, až 1 m vysoké byliny s plazivými až vystoupavými, do 30 cm vysokými lodyhami. Listy jsou vstřícné, s čepelí eliptickou a až široce vejčitou, na bázi mělce srdčitou, na okraji brvitou. Květy, vyrůstající samostatně na poměrně dlouhých stopkách z paždí listů, jsou až 5 cm velké. Kališní lístky jsou úzce trojúhelníkovité, hustě brvité. Koruna je řepicovitá, modrofialová, na bázi srostlá v až 1,5 cm dlouhou trubku, na konci do prostoru rozevřená, s volnými částmi okvětních lístků přibližně kosočtverečných. Plodem je měchýřek

Možná záměna: Od barvínku menšího (Vinca minor) se liší nápadně většími listy, které mají často srdčitou bázi a na okraji jsou brvité, a také mnohonásobně většími květy s brvitým kalichem.

Rozšíření: Barvínek větší je původní ve Středozemí, od Španělska po Turecko. Zavlečen byl do celé řady zemí, v Evropě např. na do Rakouska, Norska a na Slovensko, mimo Evropu např. do Severní Ameriky, Austrálie, Číny, Pákistánu, na Taiwan a Nový Zéland. V řadě zemí se chová invazně.

V ČR Je spíše vzácněji pěstován a údajů o jeho zplanění zatím není mnoho. Uváděn je například z okolí Prahy a také z jižní Moravy.

Ekologie: Relativně vlhkomilný druh, který ve své domovině roste především v podrostu listnatých hájů, na březích řek a potoků, ale také např. ve vlhkých příkopech. U nás ho nalezneme obvykle v intravilánech obcí, v okolí hřbitovů a na opuštěných zahradách.

Hemikryptofyt až chamaefyt, který kvete od konce března do května.

Význam: Okrasná, půdopokryvná rostlina s řadou vyšlechtěných kultivarů. Podobně jako barvínek menší obsahuje celou řadu alkaloidů a je tedy jedovatý. V řadě zemí se používá v tradičním lidovém léčitelství.

 


Literatura:

Slavík B. (2000): Vinca L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 62–64.