V klidném a pustnoucím kraji sz. Slezska zhruba 1 km sv. obce Vidnava se rozkládá jeden z posledních zachovalých příkladů nížinné mokřadní vegetace tohoto regionu. Zde dvou světových stran tvoří rezervace hranici s Polskem a ze všech čtyřech je pevně sevřena okolní agrární krajinou.

PR Vidnavské mokřiny

Kraj: Olomoucký, okres: Jeseník

Rozloha: 32,02 ha

Vyhlášeno: 1996

V necelých 250 m n. m. ve výhřevné a návětrné poloze před hřebenem Rychlebských hor se rozkládají Vidnavské mokřiny. Pozornost biologů poutají již více než 100 let, ale jako rezervace jsou známy až od druhé poloviny 90. let minulého století. Do té doby mokřadní a luční vegetace značně pustla, zarůstala rákosem a náletovými dřevinami. Chtělo by se říct, že mokřadní rašelinné formace „na kraji světa“ unikaly ochranářské pozornosti, stejně jako se již zapomnělo, že i člověk se na formování těchto míst výrazně podílel, a to těžbou rašeliny, která probíhala od poloviny 19. století až do počátku 30. let století následujícího. Posledním dokladem těchto aktivit je rybníček v centrální části rezervace.

Rašelina nebyla jen důležitou surovinou pro člověka, ale též představuje ten nejhodnotnější podklad pro formace ostřicových luk, obvykle se vytvářející na nejvlhčích místech, na které navazují rákosiny, vrbové křoviny, olšiny a na sušších okrajích také velmi často degradované luční porosty s převahou expanzivních druhů trav, jako třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) nebo nepůvodních taxonů jako je zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). K zajímavým a vzácným zástupcům z více než 20 druhů ostřic patří například ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), o. blešní (C. pulicaris), o. Hartmanova (C. hartmanii) či o. odchylná (C. appropinquata), která vytváří nápadné vystouplé bulty. Druhovou skladbu doplňují mokřadní druhy, např. ve Slezsku velmi vzácný zábělník bahenní (Comarum palustre), dále hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), ptačinec bahenní (Stellaria palustris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), nechybí rákos obecný (Phragmites australis) či třtina šedavá (Calamagrostis canescens), běžný je pcháč potoční (Cirsium rivurale), škarda bahenní (Crepis paludosa), štírovník bažinný (Lotus uliginosus), sítina klubkatá (Juncus conglomeratus). Takové biotopy obvykle doprovází bochníkovité porosty vrby popelavé (Salix cinerea), solitérně lze spatřit vrbu pětimužnou (S. pentandra) či vrbu košíkářskou (S. viminalis).

Nedílnou součástí mokřadních až rašelinných biotopů jsou též mechorosty, mezi kterými dominují zástupci rodu rašeliník (Sphagnum spp.), drabík stromkovitý (Climacium dendroides), rokýtek nízký (Hydroamblystegium humile) či vzácnější zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum). K těm celorepublikově nejvzácnějším mechům patří plstnatec rašelinný (Helodium blandowii), glaciální relikt středoevropské bryoflóry, který má na Vidnavských mokřinách jednu z pěti recentních lokalit v ČR a zároveň nejvitálnější populaci.

Na cenná rostlinná společenstva navazují neméně zajímavé zoocenózy. Malakofauna je pestrá, s výskytem vzácnějších druhů jako jsou například točenka plochá (Valvata cristata), člunice jezerní (Acroloxus lacustris), plovatka tmavá (Stagnicola corvus), okružák ploský (Planorbarius corneus), v mělkých vodách se až na první pohled masově vyskytuje okružanka rohovitá (Sphaerium corneum). Z dalších skupin bezobratlých je bohatě zastoupena skupina vážek, běžně můžeme spatřit vážku jasnoskvrnnou (Leucorrhinia pectoralis), šídlo luční (Brachytron pratense) nebo severský druh šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum). Enigmatická skupina dvoukřídlého hmyzu je reprezentována nepřebernou škálou druhů, se zajímavých zástupců zmíním Rivellia syngenesiae, Acrometopia wahlbergi, Siphunculina quinquangula, Trimerina microchaeta. Druhy často známé pouze z této lokality. Na velmi vlhká stanoviště je vázán také ohrožený druh pavouka – plachetnatka rybniční (Bathyphantes setiger). Vlajkovým druhem je z motýlů modrásek bahenní (Phengaris nausithous), který je jediným dotčeným předmětem ochrany v rámci této Evropsky významné lokality.

Z obratlovců na lokalitě nechybí obojživelníci, ať již čolek obecný (Lissotriton vulgaris) nebo ropucha obecná (Bufo bufo) a r. zelená (B. viridis) či rosnička zelená (Hyla arborea). Plazi jsou zastoupeni užovkou obojkovou (Natrix natrix), zmijí obecnou (Vipera berus), ještěrkou živorodou (Zootoca vivipara). Velmi sporný a desítky let přetrvávající spor se vede o historický výskyt želvy bahenní (Emys orbicularis) na této lokalitě. Argumenty pro výskyt jsou stále nedostatečné, obvykle představují jen přejímané literární údaje a také jediný doklad, v oblastním muzeu deponovaný krunýř údajně pocházející z Vidnavských mokřin. Na Vidnavských mokřinách byl potvrzen výskyt jiného zástupce želv, nepůvodní a do přírody v posledních let chovateli často vypouštěné želvy nádherné (Trachemys scripta). Rovněž avifauna láká pozornost nejenom ornitologů. Hnízdí zde chřástal vodní (Rallus aquaticus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), bramborníček hnědý (Saxicola ruberta), moták pochop (Circus aeruginosus). V 80. letech minulého století zde byl pozorován náš nejmenší orel, orel křiklavý (Clanga pomarina).

Bez cílené péče a ochrany této jedinečné lokality severozápadního cípu Slezska bychom zde dnes pravděpodobně našli meliorované pozemky a zcelené lány orné půdy. Péče o lokalitu spočívá především v pravidelném kosení luk a odstraňování náletových dřevin. Též se pracuje na obnově vodního režimu narušeného v minulosti těžbou rašeliny i odvodňováním trvale zamokřených ploch. Vidnavské mokřiny si ochranářskou pozornost už jen z důvodu výskytu fytogeograficky významných organismů, často považovaných za glaciální relikty, bezesporu zaslouží.

Literatura:

Beran L. (2003): Příspěvek k poznání vodní malakofauny Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor, Zlatohorské vrchoviny a Žulovské pahorkatiny (severní Morava, Česká republika). – Malacologica Bohemoslovaca, 2: 3–10.

Bradáčová J. (2011): Ekologie a rozšíření mechu Helodium blandowii v České republice [Ecology and distribution of the moss Helodium blandowii in the Czech Republic]. Ms, bakalářská práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, 51 pp.

Dvořák V. (2015): Ms. Vlastní pozorování v roce 2015.

Hédl R. (2015): Mokřadní exkurze na Vidnavské mokřiny a Zábřežské louky. – Zprávy Moravskoslezské pobočky České botanické společnosti 5: 20–26.

Kuras T. & Mazalová M. (2013): Plán péče o přírodní rezervaci Vidnavské mokřiny na období 2014–2023. Ms, Depon. in: KÚ Olomouckého kraje, Olomouc, 26 pp.

Machač O. (2017): Ms. Vlastní pozorování v roce 2017.

Roháček J. & Ševčík J. (2013): Dvoukřídlí (Diptera). In: Roháček J., Ševčík & Vlk P. (eds), Příroda Slezska, Slezské zemské muzeum v Opavě, pp. 262–283.

Šuhaj J. (2004): Žila v Poodří želva bahenní (Emys orbicularis)? – Poodří, 3/2004: 8–12.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!