Vicia grandiflora Scop. – vikev velkokvětá

Syn.: Vicia sordida W. et K.

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: nepůvodní druh

Popis: Bylina s přímými, vystoupavými nebo popínavými, hranatými, řídce chlupatými, chudě větvenými lodyhami. Listy obvykle s 3–4 páry lístků, vřeteno listu zakončeno úponkou; palisty polostřelovité; lístky obkopinaté až obvejčité, na vrcholu tupé, špičaté nebo vykrojené, s nasazenou dlouhou špičkou. Květenství krátce stopkaté, tvořené 1–2 květy. Květy šikmo odstálé; kalich trubkovitý, často namodralý; koruna světle žlutá, pavéza namodralá s fialovými žilkami, mnohem větší než křídla i člunek. Lusky čárkovité, olysalé, šedočerné. Semena nepravidelně kulovitá, hladká, žlutozelená, s černými skvrnkami; hilum s blanitým lemem zabírajícím až ¾ obvodu semene.

Možná záměna: Fertilní rostliny dobře poznatelné. Ve vegetativním stavu snadno zaměnitelná za vikev setou (Vicia sativa) a vikev úzkolistou (V. angustifolia).

Rozšíření: Evropský druh s nevelkým areálem zahrnujícím jihovýchodní Evropu, na západ po Itálii, na sever po jižní Slovensko, na jih po Malou Asii. Jinde v Evropě je považován za nepůvodní druh, podobně tomu je i v Severní Americe a na Dálném východě.

V České republice se vyskytuje druhotně, zejména v termofytiku středních Čech a jižní a jihovýchodní Moravy, dále v mezofytiku jz. Čech a výjimečně též v oreofytiku, např. ve Žďárských vrších.

Ekologie: Vikev velkokvětá osidluje louky, trávníky, křoviny, lemy světlých lesů, ale též pole, náspy a okraje cest. Preferuje sušší a výslunná stanoviště.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení v dubnu až květnu.

Literatura:

Chrtková A. (1995): Vicia L. – In.: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 386–414.

Mito T. & Uesugi T. (2004): Invasive alien species in Japan: The status quo and the new regulation for prevention of their adverse effects. – Global Environmental Effects, 8: 171–193.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!