Vicia angustifolia L. – vikev úzkolistá
Syn.: Vicia sativa var. angustifolia (L.) Wahlb., Vicia sativa subsp. angustifolia (L.) Batt., Vicia sativa subsp. nigra (L.) Ehrh., Vicia nigra (L.) Steud., Vicia bobartii E. Forst., Vicia scepusiensis Kit., Vicia stenophylla Schur
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Status: běžný druh

Popis: Jednoleté byliny s dlouhými, větvenými kořeny a poléhavými až vystoupavými, až půl metru vysokými, hranatými, obvykle lysými lodyhami. Listy s 3–5 páry lístků jsou zakončené větvenou úponkou. Palisty jsou zubaté až polostřelovité, na rubu s nektáriem vytvářejícím tmavou tečku. Lístky jsou krátce řapíčkaté, vejčité, podlouhlé, kopinaté až čárkovité, na bázi srdčité až klínovitě sbíhavé, na vrcholu různě zakončené, obvykle s nasazenou špičkou, lysé až řídce přitiskle chlupaté. Květenství jsou chudá, tvořená obvykle jedním až dvěma květy. Kalich je trubkovitý, se všemi kališními cípy stejně dlouhými. Koruna je červenofialová, s pavézou obvykle nápadně tmavší než zbytek květu, člunek je občas až bělavý. Lusky jsou obvykle čárkovité, za zralosti hnědočerné, s 10, kulovitými, na povrchu hladkými, tmavými semeny.

Možná záměna: Mezi podobné vikve s malým počtem červenofialových až fialových květů a palisty s nektáriem u nás patří zejména vikev setá (Vicia sativa), v. plotní (Vicia sepium), v.hrachorovitá (Vicia lathyroides), v. narbonská (Vicia narbonensis), a v. panonská červená (Vicia pannonica subsp. striata). Od velmi podobné v. seté se v. úzkolistá liší zejména užšími lístky středních a horních listů (do 3 mm u v. úzkolisté vs. 3–12 mm u v. seté) a hnědočernými lusky. Od ostatních jmenovaných druhů se liší především světlým, často až bělavým člunkem květů.

Rozšíření: Evropský druh, vyskytující se na téměř celém kontinentu kromě nejsevernější Skandinávie a Islandu. Areál dále zahrnuje severní Afriku a západní Asii od Izraele, přes Turecko a Kavkaz až po západní Sibiř. Nepůvodní výskyt je uváděn ze Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu.

Výskyt vikve úzkolisté v ČR je soustředěn především do teplých oblastí termofytika a mezofytika, kde se vyskytuje roztroušeně až místy hojně. Ve vyšších a chladnějších polohách je výrazně vzácnější. Vzácně je podél cest zavlékána až nad horní hranici lesa.

Ekologie: Druh nelesních, sušších a slunných stanovišť s nevyhraněnými nároky na geologické podloží a substrát, který roste na loukách, suchých stráních, písčinách, pastvinách, rumištích, okrajích polí, náspech, nádražích, skalách, okrajích lesů, v lomech a vzácněji i v akátinách. Je diagnostickým druhem plevelové vegetace na chudých půdách svazů Arnoseridion minimae a Scleranthion annui.

Terofyt, který kvete od konce dubna do začátku září.

Taxonomická poznámka: Vikev úzkolistá patří do komplikovaného agregátu vikve seté (Vicia sativa agg.). Zatímco v ČR stále přetrvává tradiční pohled, který rozděluje zástupce této skupiny na dva hlavní druhy (tj. V. angustifolia a V. sativa), každý s několika varietami či poddruhy, v západní taxonomii jsou jednotlivé drobné taxony hodnoceny jako poddruhy v. seté. Oprávněnost druhého z názorů podporuje např. fakt, že oba z u nás rozlišovaných poddruhů/variet v. úzkolisté (tj. subsp. angustifolia a subsp. segetalis) si ve skutečnosti nejsou téměř příbuzné a jedná se tak o polyfyletický taxon.

Význam: Vzácně pěstovaná pícnina. Díky symbióze s hlízkovými bakteriemi obohacuje půdu dusíkem a zvyšuje tak diverzitu a hodnotu travních porostů.

Literatura:

Chrtková A. (1995): Vicia L. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 386–414.

van de Wouw M., Maxted N., Chabane K. & Ford-Lloyd B. V. (2001): Molecular taxonomy of Vicia ser. Vicia based on Amplified Fragment Length Polymorphisms. – Plant Systematics and Evolution 229: 95–105.

van de Wouw M., Maxted N. & Ford-Lloyd B. V. (2003): A multivariate and cladistic study of Vicia L. ser. Vicia (Fabaceae) based on analysis of morphological characters. – Plant Systematics and Evolution 237: 19–39.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!