Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) – nádolka moravská

Čeleď: Clausiliidae – závornatkovití

Status: EN

Popis: Podlouhlá špičatá ulita rudohnědé barvy s hustými žebírky, které sporadicky lemují žlutobílé proužky, dorůstá výšky 16 mm a šířky 4 mm. Závity jsou slabě klenuté a povrch hedvábně lesklý. Obústí má kulovitý tvar typický pro zástupce rodu nádolka (Vestia) s plochým bělavým pyskem.

Možná záměna: Nádolka moravská se od ostatních zástupců rodu liší širokým a bělavým pyskem lemujícím obústí, od něhož je oddělený hnědým proužkem a který má ve spodní části kapkovitý tvar. Pro nezkušené osoby může být náročné druh odlišit od ostatních zástupců čeledi Clausiliidae.

Rozšíření: Nominátní poddruh Vestia ranojevici ranojevici se vyskytuje v západním Bulharsku a východním Srbsku.

Nádolka moravská (V. ra. moravica) je endemický poddruh České republiky. Vyskytuje se pouze v oblasti Moravskoslezských Beskyd včetně Hostýnských, Vsetínských a Oderských vrchů a izolovaně v Nízkém Jeseníku.

Biologie a ekologie: Nádolka se vyskytuje v listnatých i smíšených lesích od pahorkatin do hor. Jedná se o arborikolní druh žijící převážně na padlých listnatých stromech (uváděny jsou buk, javor a lípa), ojediněle však byla nalezena i na jedli či smrku. Jedinci se nejčastěji vyskytují pod odchlíplou kůrou a na pařezech.

Zajímavosti: Jedná se o dálkový výsadek, k němuž došlo během období atlantiku, což bylo nejvlhčí a nejteplejší období holocénu (6500 až 4800 let před dneškem), pravděpodobně pomocí pasivního ptačího transportu. Jedná se tedy o neoendemit, tzn. taxon vzniknuvší v nejmladší geologické epoše. Díky fosilním dokladům víme, že nádolka byla během holocenního optima na Moravě rozšířenější a její areál zasahoval nejméně k Moravskému krasu. Od areálu rozšíření svého nominátního poddruhu na Balkánu je český areál výskytu vzdálený asi 800 km vzdušnou čarou. Poddruh byl popsán významným malakozoologem minulého století, Jaroslavem Brabencem.

Ohrožení a ochrana: Jedním z největších hrozeb pro lesní plže jsou výsadby stejnověkých jehličnatých monokultur, které mění přirozenou druhovou a věkovou skladbu dřevin na nehostinné kulturní lesy. Zachování, případně obnova přirozené nebo přírodě blízké skladby lesních porostů je proto žádoucí. Díky vazbě druhu na mrtvé dřevo je potřeba také ponechávat padlé stromy a větve v lese a v žádném případě je neodkorňovat, jelikož dendrofilní plži se velmi často zdržují pod kůrou, zejména během nehostinných podmínek. Jedná se také o relativně vlhkomilný druh, jež by mohl být negativně poznamenán suchem panujícím v posledních letech.

Literatura:

Beran L., Juřičková L. & Horsák M., (2017): Mollusca (měkkýši). – In: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates, Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds) AOPK ČR, Praha,  69–74.

Čejka T., Beran L., Hlaváč J. Č., Horsák M., Juřičková L., Čačaný J., Buďová J., Dvořáková J., Frodlová J., Horáčková J., Horsáková V., Hrdlička V., Jansová A., Myšák J., Novák J. & Škodová J. (2018): Měkkýši Hostýnských vrchů. [Molluscs of the Hostýnské vrchy Hills]. – Malacologica Bohemoslovaca, 17: 17–27. Online serial at 14-March-2018.

Horsák, M., Juřičková, L. & Picka, J. (2013): Měkkýši České a Slovenské republiky. –Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Ložek, V. (1956). Klíč československých měkkýšů. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied.

Novák J. & Novák M., 2010: Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl [The distribution of Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) in the Hostýnské Vrchy Mts. – part 1]. – Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. Online serial at 24-October-2010.

Welter-Schultes, F. W. (2012): European non-marine molluscs: a guide for species identification. – Planet Poster.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!