Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) – vosa obecná

Syn.: Vespa vulgaris Linnaeus, 1758

Čeleď: Vespidae – sršňovití

Status: běžný druh

Popis: Jeden z nejznámějších zástupců sociálního hmyzu. Velikost těla 11–19 mm. Dělnice 11–14 mm, královna 16–19 mm a samci 13–17 mm. Zbarvení je žluto-černé se stejně zbarvenými pruhy. Je velmi dobrým letcem, létá v horizontální poloze a dokáže létat i pozpátku. Při ohrožení dokáže bolestivě bodnout, bodají samice a dělnice. Žihadlo je umístěno na konci zadečku. Na rozdíl od včely medonosné (Apis mellifera) nemá žihadlo zpětné háčky, takže vosa přežije a může žihadlo znovu použít.

Možná záměna: Velmi podobným druhem je běžná vosa útočná (Vespula germanica). Oba druhy jednoduše odlišíme podle kresby na čelním štítku. Vosa útočná (Vespula germanica) má na žlutém podkladu čelního štítku zpravidla tři oddělené černé skvrny, narozdíl od vosy obecné (Vespula vulgaris), která má na žlutém podkladu čelního štítku protáhlou rozšiřující se černou skvrnu. Z dalším vos z rodu Vespula se na území ČR vyskytuje vosa ryšavá (Vespula rufa) a vzácnější vosa Vespula austriaca, obě tyto vosy mají, ale odlišné zbarvení než předchozí dva druhy. Mezi další podobné vosy patří i druhy z rodu Dolichovespula, s kterými může laik zaměnit i Vespula vulgaris.

Rozšíření: V celé Evropě, mírném pásu Asie, v severní Americe a Mexiku. Kolem roku 1960 byla zavlečena do Austrálie, na Nový Zéland a na Havajské ostrovy.

V ČR patří společně s vosou útočnou (Vespula germanica) k nějběžnějším druhům vos.

Biologie a ekologie: Osidluje nejrůznější biotopy, od lesů, luk, břehů vod až po zahrady a komposty. Hnízdo se nejčastěji nachází na zemi v půdě např. v opuštěných hnízdech myší, hrabošů apod. Méně často se hnízdo nachází v nadzemních prostorách jako jsou zdi, ptačí budky nebo duté stromy. Prostor pro hnízdo vybírá královna, která na vylétá na jaře. Ve vybraném otvoru královna začne stavět základ budoucího hnízda. Ze ztrouchnivělého dřeva vytváří papírovou hmotu, kterou vyrábí z kousků dřeva s příměsí vlastních slin. Nejprve nalepí stopku, která drží hnízdo, vytvoří první buňky a základ ochranného obalu. Do každé buňky klade královna po jednom vajíčku. Vývoj prvního pokolení trvá přibližně 4–5 týdnů a stará se o něj královna, která jako potravu loví drobnější bezobratlé. První dělnice se objevují začátkem června a po královně přebírají většinu povinností (stavba hnízda, lov potravy, čištění hnízda, udržení stálé teploty cca 30°C apod.). Vosy loví především mouchy, které jsou hlavní složkou potravy. Ulovenou kořist usmrtí kusadly, popřípadě žihadlem a porcují ji na kousky (ukousnou křídla, nohy a hlavu) a donášejí do hnízda. Vosy také sají sladké šťávy, jak nektar z květů rostlin tak šťávu z kvasícího ovoce.  S přibývajícím obyvatelstvem se hnízdo poměrně rychle rozrůstá, maximální počet jedinců se pohybuje okolo 1500-2000. Jak již bylo řečeno vývoj larev probíhá v buňkách, larvy se aktivně nepohybují a jsou zadečkem přilepeny na spodní část buňky. Larvy jsou plně závislé na péči dělnic, samci nestaví hnízdo ani nekrmí larvy. Během 4-5 týdnu se larvy třikrát svlékají, v posledním instaru jsou již larvy tak velké že nemusí být zadečkem přilepené. Při dokončování vývoje si larva přede hedvábitý zámotek na vrchní část buňky a zakuklí se. Po vylíhnutí již dospělá vosa zůstává ještě nějaký čas v hnízdě, potom se vydává na první let. Na podzim ubývá dělnic a přibývá samců a samic, v této době pomalu hnízdo zaniká. Larvy hynou hladem, zimu přečkávají jen oplozené samičky (budoucí královny). Často zimují na půdách nebo různých škvírách ve zdích domů, ale také v dutinách stromů, v pařezech pod kůrou nebo mechem.

Literatura:

Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2012): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!