Vanessa cardui (Linnaeus, 1758) – babočka bodláková
Syn.: Cynthia cardui (Linnaeus, 1758); Papilio cardui Linnaeus, 1758

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 54–62 mm, zbarvení svrchní strany křídel je pestré, černo-bílé s jemným nádechem růžové a s převahou oranžové. Spodní strana zadních křídel je zbarvena hnědo-bíle s malými modrými oky. Spodní strana předních křídel zbarvena ještě oranžově. Je nezaměnitelným druhem, především díky řadě ok na spodní straně křídel, u žádné jiné babočky toto nenajdeme. Housenka je zbarvena černo-hnědě s bílím pruhem. Na těle najdeme výrustky a jemné ochlupení.

Rozšíření: Kosmopolitní druh vyskytující se v celé Evropě, Asii, Africe a severní Americe. Při migracích zalétává až na Island.

V ČR velmi hojný druh, který se po několika letech vyskytuje masově ve stovkách až tisících jedinců na malých plochách (u nás například v roce 2003, 2009). Od nížin do hor.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme již od března a vyjímečně až do listopadu. Hojně během května a června. Především na nelesních teplých a výsluných biotopech jako jsou louky, okraje polí, stepní formace, ruderální biotopy a zahrady. Typický tažný druh, který do ČR přilétá z jihu. U nás často jedna, ale i více generací. Samičky kladou vajíčka na nejrůznější rostliny, jelikož housenky jsou polyfágní. Často na různých druzích pcháčů (Cirsium spp.), bodláků (Carduus spp.), kopřivách (Urtica spp.), lopuchu (Arctium spp.), hadinci (Echium spp.), slézu (Malva spp.) a dalších. Dospělci nejsou schopni ve střední a severní Evropě přezimovat a to ani během nejteplejších zim. Na podzim se část motýlů vrací zpět na jih, kde jsou schopni zimovat.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!