Vaccinium vitis-idaea L. – brusnice brusinka
Syn.: Rhodococcum vitis-idaea (L.) Avrorin, Vaccinium punctatum Lam., Vitis-idaea punctata (Lam.) Moench
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Status: běžný druh

Popis: Drobné vždyzelené keříčky s dřevnatějícími podzemními výběžky a vystoupavými až přímými, 10–20 cm vysokými, oblými, v mládí pýřitě chlupatými větvemi. Listy jsou krátce řapíkaté, s kožovitou, obvejčitou, eliptickou až okrouhlou, na vrcholu zaokrouhlenou až mělce vykrojenou, celokrajnou a často podvinutou, na líci lysou, lesklou, tmavě zelenou, na rubu světle zelenou, hnědě tečkovanou čepelí. Květenství tvoří chudokvěté, převislé hrozny. Květy jsou zvonkovité, s neopadavým kalichem a bělavou až narůžovělou korunou. Plodem jsou za zralosti lesklé, červené, vzácně žlutavé nebo bělavé, obvykle téměř kulovité bobule.

Možná záměna: Od brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus) se brusinka liší neopadavými, na líci tmavě zelenými, celokrajnými listy, zvonkovitými bělavými korunami a červenými bobulemi. Dalšími podobnými druhy jsou klikvy, k. bahenní (V. oxycoccos) a k. maloplodá (V. microcarpum), které jsou také neopadavé a mají červené bobule podobně jako brusinka, ale liší se plazivými větvemi, na rubu sivými listy a kolovitými korunami. Dalším habituelně podobným druhem s červenými plody je medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi). Ta se od brusinky liší nepodvinutými, na okraji jemně pýřitými, na rubu netečkovanými listy.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým cirkumboreálním areálem. Nominátní poddruh (viz Taxonomická poznámka) se vyskytuje v Evropě od severní Skandinávie po Pyreneje, Alpy a hory na severu Balkánského poloostrova. Dále pak zasahuje boreálním a mírným pásem přes Bělorusko a Rusko na Sibiř, do Mongolska a na Kamčatku. Izolovaně se vyskytuje na Kavkazu a v jeho podhůří.

V ČR se jedná o poměrně hojný druh, který nachází své optimum ve středních a vyšších nadmořských výškách. V nížinách a pahorkatinách buď zcela chybí nebo je výskyt jen velmi ostrůvkovitý. Omezeně se vyskytuje také v oblastech s převážně bazickým podložím, např. v nižších pohořích Karpat.

Ekologie: Brusinka je typický acidofyt, tedy rostlina rostoucí výhradně na kyselých substrátech, jako jsou písky, rašeliny a kamenité půdy vzniklé rozpadem kyselých hornin. Vzácněji se vyskytuje také na odvápněných půdách na bazických podkladech. K typickým stanovištím jejího výskytu patří borové lesy, kyselé doubravy, vřesoviště, pastviny, pískovcové skály, písčiny, rašeliniště, vrchoviště, subalpínské trávníky a porosty kosodřeviny. Je diagnostickým druhem řady společenstev, např. rašelinných lesů svazu Vaccinio uliginosi-Pinion sylvestris, kyselých boreokontinentálních borů svazu Dicrano-Pinion sylvestris, podhorských vřesovišť svazu Genisto pilosae-Vaccinion, alpínské keříčkové vegetace svazu Loiseleurio procumbentis-Vaccinion a kontinentálních vrchovišť svazu Sphagnion magellanici.

Chamaefyt, který kvete od května do srpna a plodí od července.

Význam: Brusinka je významným druhem ve farmacii, lidovém léčitelství i potravinářství. Hlavní význam ve farmacii má sušený list (Folium vitis idaeae), který obsahuje účinnou látku arbutin a třísloviny. Využívá se jako močopudný a dezinfekční prostředek v doplňcích stravy, dále pomáhá při zánětech močových cest a také při cukrovce. Nálev ze sušených květů se v lidovém léčitelství využívá ke zmírnění revmatu. Z plodů, které jsou trpčí chuti, se připravuje marmeláda a kompoty. Plody se přidávají také k nakládanému masu. Zejména v poslední době jsou populární také brusinkové šťávy a džusy. Mnohdy jsou však jako brusinkové nápoje mylně označené šťávy připravené ze severoamerické klikvy velkoplodé (V. macrocarpum).

Taxonomická poznámka: V rámci rozsáhlého areálu brusinky jsou rozlišovány dva poddruhy – nominátní subsp. vitis-idaea a subsp. minus. Druhý jmenovaný poddruh se od nominátního liší menším vzrůstem a jasně růžovými květy. Nahrazuje ho v subarktické části Eurasie, ve východní Asii a v Severní Americe. V poslední době však někteří autoři oba poddruhy nerozlišují.
Brusinka se může vzácně křížit s brusnicí borůvkou. Vzniká tak tzv. borsinka (Vaccinium × intermedium), která je habitem podobná spíše brusince, má však na okraji zubaté listy, spíše kulovité koruny a fialové až modročerné plody.

Literatura:

Ahokas H. (1971): Notes on polyploidy and hybridity in Vaccinium species. – Annales Botanici Fennici 8: 254–256.

Čvančara A. (1990): Rhodococcum (Rupr.) Avronin. – In.: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 505–506.

Vander Kloet S. P. (2009): Vaccinium L. – Flora of North America Editorial Committee (eds), Flora of North America North of Mexico 8, Oxford University Press, New York, 515–529.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!