Tyto alba (Scopoli, 1769) - sova pálená

Řád: Strigiformes − sovy, čeleď: Tytonidae − sovovití

Status: SO, EN, IUCN: LC, Bern II, CITES

Popis: Sova pálená je střední sova, 30−40 cm velká, rozpětí 80−95 cm. Na přední straně hlavy je peří uspořádáno do typického, výrazného srdčitého závoje soustředně kolem očí. Zbarvení hlavy a svrchní strany těla je šedé s bílými tečkami. Spodní strana těla je světle žlutá až rezavá nebo bělavá s roztroušenými tmavými tečkami. Oči jsou velké, temně černé.

Rozšíření: Sova pálená je druh s kosmopolitním typem rozšíření. Je známá z Ameriky (Severní, Střední, Jižní), Evropy, Afriky, Asie i Austrálie. Mimo tropických pralesů, pouští a studených oblastí obývá většinu území, nejvyšších zeměpisných šířek dosahuje v západní Evropě. V celém areálu rozšíření se vyskytuje minimálně ve 32 poddruzích, ve střední Evropě žije sova pálená středoevropská (Tyto alba guttata).

V ČR jde o nehojný, ale stálý a hnízdící druh. Dle historických záznamů z našeho území je zřejmé, že se velikost populací průběžně snižuje. Aktuální čísla hovoří o 400−700 hnízdících párech roztroušeně po celém území republiky.

Biologie a ekologie: Sova pálená je původním obyvatelem skal a dutin stromů. Dnes se však ve většině částí areálu stala synantropním druhem obývajícím zemědělskou krajinu a hnízdícím v lidských sídlech. Využívá zde vysoké stavby (věže kostelů, zříceniny hradů, půdy, nebo stodoly). Nespočet jedinců hnízdí také v budkách, které jsou na podporu sovy vyvěšovány. Dny přečkává v okolí hnízdiště, kde vyhledává tmavá a nerušená zákoutí. V noci vylétá z úkrytu za lovem potravy do polí a zahrad. Let je rovný a neslyšný. Trvalé páry jsou většinou věrni svým hnízdištím. Během března dochází k toku, kdy se oba partneři výrazně ozývají. Hnízdo si sova pálená nestaví, vejce jsou kladena přímo na podklad. Úspěšnost hnízdění je závislá na početnosti hraboše polního, v dobách hojnosti může probíhat i druhá snůška. Samice klade obvykle okolo šesti vajec, větší počty až v druhých snůškách. Samice sedí na vejcích sama, samec jí krmí. Hlavní složkou potravy jsou drobní savci, zejména hlodavci, dále pak ptáci, obojživelníci a někdy i hmyz. Nejstarší kroužkovaný volně žijící jedinec měl 17 let. Sova pálená je považována za užitečný druh a to díky významnému podílu na likvidaci zemědělských škůdců (hlodavců).

Ohrožení a ochrana: Druh postupně mizí na základě snižující se nabídky hnízdišť. Většina chátrajících objektů, které poskytují vhodná místa pro hnízdění, bývají často rekonstruována. Aktivní ochrana je možná vyvěšováním budek v zemědělských oblastech nebo zajištění přístupu do zrekonstruovaných objektů s předchozím výskytem sovy pálené.

Literatura:

Cepák J. a kolektiv (2008): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. - Aventinum, Praha.

Hudec K., Šťastný K., a kolektiv (2005): Fauna ČR, svazek 29/1, Ptáci 2/I. - Academia, Praha.

Svensson L., Grant P. J. (2004): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Praktická určovací příručka. - Svojtka, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!