Typha laxmannii Lepechin – orobinec sítinovitý

Syn.: Typha minima subsp. laxmannii (Lepech.) Nyman

Čeleď: Typhaceae – orobincovité

Status: nepůvodní druh

Popis: Bylina se štíhlou, až 130 cm vysokou lodyhou. Listy úzké, obvykle 2–4 mm, dlouhé 90 cm, na spodní straně konvexní, na příčném řezu polokruhovité. Květenství je tvořeno hustými, navzájem o 3–12 cm oddálenými jednopohlavnými palicemi, bez listenců. Na vrcholu samčí, 1,5–4krát delší než palice samičí. Samčí květy se 2–3 tyčinkami, s chlupy mezi nimi. Plody eliptické.

Možná záměna: Díky oddáleným palicím a úzkým listům dobře poznatelný druh. Ještě užší listy má orobinec nejmenší (Typha minima), který má mezi samčím a samičím květenstvím přítomen listen a v samčích květech nejsou přítomny chlupy.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým eurasijským areálem, který se táhne od jv. až východní Evropy přes temperátní zónu Asie až po severní Čínu a Mongolsko. Ve střední a západní Evropě se v posledních letech objevuje na nových lokalitách, je zde hodnocen jako nepůvodní druh.

V České republice se tento taxon vždy vyskytoval vzácně, zejména v teplých nížinatých oblastech podél řek. Na našem území je znám teprve ze 70. let 20. století. V posledních desetiletích je nalézán častěji na antropicky ovlivňovaných a nově vznikajících místech podél vod. Znám je v současnosti ze sv. Moravy, Hané, jižní a jv. Moravy, sz. Čech a z několika dalších lokalit porůznu v Čechách.

Ekologie: Druh doprovází zejména rákosiny podél stojatých vod, ve střední Evropě se chová jako typický hemiagriofyt osidlující různé disturbované a nově vzniklé plochy podél rybníků, zvodnatělé příkopy či dna lomů. Je výrazně světlomilný a vytváří vitální, fertilní, byť nepříliš rozsáhlé porosty. I ty však mohou vytvářet dominantní společenstva as. Typhaetum laxmannii.

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od června do září.

Poznámka: Ještě v prvním desetiletí tohoto století byl orobinec sítinovitý na našem území hodnocen jako vzácný, kriticky ohrožený druh. Vzrůstající počet lokalit nejenom u nás, ale v celé střední a západní Evropě však nasvědčuje spíše druhotnému šíření. V Polsku je tento druh znám teprve od 80. let 20. století, v Rakousku se objevil až v následující dekádě. Zdrojem mohou být zahrádkáři, v posledních letech se totiž často objevuje v nabídce různých zahradnictví zaměřených na vodní a mokřadní rostliny a semena se velmi snadno šíří větrem.

Literatura:

Baryła J., Bróż E., Czylok A., Michalewska A., Nikel A., Nobis M., Piwowarczyk R., & Poloczek A. (2005): Typha laxmannii Lepech. the new, expansive kenophyte in Poland: distribution and taxonomy. – Acta Soc. Bot. Pol., 74: 25–28.

Čvančara A. & Šourková M. (1973): Poznámky k rozšíření a variabilitě Typha laxmannii Lepech. v Československu. – Preslia, Praha, 45: 265–275.

Peniašteková M. (2003): Poznámky k druhu Typha minima Hoppe (Typhaceae) na Slovensku. – Bull. Slov. Bot. Spoločn., Bratislava, 25: 147–154.

Van der Meijden R., Holverda W.J. & Duistermaat L. (1997): Nieuwe vondsten van zeldzame planten in 1995 en 1996. – Gorteria, 23: 157–177.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!