Turdus pilaris Linnaeus, 1758 – drozd kvíčala

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Turdidae – drozdovití

Status: IUCN: LC

Popis: Drozd kvíčala je 25-27 cm velký pěvec, dosahující hmotnosti okolo 100g. Je tedy obdobné velikosti jako kos. Zbarvení hlavy je šedé, což jej odlišuje od ostatních druhů drozdů. Vrch hlavy je černě skvrnitý. V oblasti lopatek a kostřci je rovněž zbarven do šedé. Hřbet je kaštanově hnědý s občasnými šedo-hnědými lemy. Hrdlo a vole jsou rezavě žluté s  černými skvrnami. Rýdovací pera jsou černá. Břicho je bílé až krémové. Zobák je u kořene žlutý, ke špičce tmavý. Samice je vzhledem podobná samci. Odlišit lze podle černo-hnědých rýdovacích per a úzkých šípovitých skvrn na vrchu hlavy.

Možná záměna: Od ostatních druhů rodu Turdus lze odlišit díky nápadnému zbarvení (šedá hlava, okrová prsa).

Rozšíření: U kvíčaly můžeme hovořit o tzv. sibiřském typu distribuce. Hlavní areál druhu zaujímá Rusko (oblast Sibiře i Evr. část) a Skandinávii – v této oblasti se rozmnožuje a přes zimu táhne. V jižní části Evr. Ruska, na Ukrajině, v Polsku, Pobaltských zemích, střední Evropě až po V Francii je převážně tažný, ale malá část ptáků je stálá. Na Britských ostrovech, v J a JV Evropě, Turecku, ale také v S Africe (Egypt) a na Blízkém Východu zimuje a nerozmnožuje se. Kvíčaly se dle výzkumu postupně šíří směrem do Z Evropy.

Do České republiky přišly trvale v polovině 19. století. Dnes je drozd kvíčala poměrně běžným druhem obývající roztroušeně celé území ČR. V období od září do října je zaznamenáván přílet jedinců ze severu. Zpětný tah popř. průtah je patrný od února do dubna s maximem v březnu. České populace kvíčal nejčastěji táhnou JZ směrem (Francie, Itálie).

Biologie a ekologie: Za primární biotopy kvíčaly může považovat jehličnaté a listnaté lesy, polní remízky v blízkosti vodního zdroje. Sekundárně se také vyskytuje v sadech a zahradách. Na podzim a v zimě v alejích dřevin s dužnatými plody a v parcích. Optimum výskytu se pohybuje v rozmezí 300-600 m n.m., avšak hnízdění v nížinách není výjimkou stejně jako výskyt ve vyšších nadmořských výškách (ČR: až 800-1200 m). Hnízdění probíhá v malých koloniích, někdy i jednotlivě. Po příletu probíhá tok na stromech. Hnízdo je umístěno u kmene na listnáčích, jako je olše, jasan nebo dub a to ve značné výšce s porovnáním s ostatními druhy drozdů, u kvíčaly se průměr pohybuje okolo 8 m nad zemí. Hnízdo je z trávy a větviček, uvnitř je hlína a hnízdní kotlinka je vystlaná trávou. Průměrná snůška má 5-6 vajec modrozelené barvy s rezavými tečkami. Na vejcích sedí převážně samice, inkubace trvá okolo 14 dní. Mláďata krmí oba rodiče, kteří je krmí i mimo hnízdo, protože mladí drozdi opouštějí hnízdo jako ne zcela vzletní. Potrava je složena z rostlinné i živočišné složky. Z živočichů se na jídelníčku drozdů vyskytují měkkýši, kroužkovci a brouci (nosatci, kovaříci, drabčíci). Z rostlin to jsou plody jeřábu, jalovce, kalin, dřišťálu, trnky, jabloně a dalších, také semena obilovin. Potrava je sbírána jak na stromech i na zemi.

Hlas: Nejčastěji se kvíčaly ozývají při obraně hnízda a při upozorňování na potenciální predátory. Nahrávku haštěrivého volání naleznete zde. 

Význam: Druh byl dříve loven pro vynikající zvěřinu.

Literatura:

BirdLife International and Natureserve (2011) Bird species distribution maps of the world. 2009. Turdus pilaris. In: IUCN 2011. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2011.2

Hudec K., a kol. (1983): Fauna ČSSR, svazek 23, Ptáci 3/I. - Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!