Trogulus tricarinatus (Linnaeus, 1758) – plošík malý

Čeleď: Trogulidae – plošíkovití

Status: běžný druh

Popis: Velikost těla u samců až 5,4 mm, u samic až 8 mm. Tělo je na rozdíl od většiny sekáčů protáhlé, oválné a značně zploštělé, připomíná tak spíše nějakého roztoče či roztočovce. Celé tělo je pokryté drobnými hrbolky a chloupky, na kterých se zachycují částečky detritu. Zbarvení těla je hnědé, nedospělí jedinci jsou zpravidla světlejší. Čelní okraj je protažen ve dva srpkovité výrůstky, které tvoří tzv. "kapuci". Po stranách očního hrbolku, který je poměrně nízký a široký, jsou dvě oči. Středem zadečkové části se táhne výrazný kýl. Nohy jsou poměrně krátké.

Možná záměna: Záměna je možná s našim druhým druhem z rodu Trogulus, plošíkem větším (T. nepaeformis). Tento druh je větší a první článek druhého páru nohou je delší jak trojnásobek jeho šířky. Liší se také kopulačními orgány. Oba druhy se vyskytují hojně.

Rozšíření: Středoevropský druh - střední Evropa, Velká Británie, na jih jeho areál rozšíření zasahuje až do Itálie.

V ČR hojný druh téměř po celém území. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Plošík malý žije ve vlhkých zastíněných lesích s dostatkem kamenů, v suťových lesích, ale najdeme ho i v lužním lese, v zahradách apod. Žije skrytým způsobem života, přes den se ukrývá pod kameny, kůrou nebo zahrabaný v hrabance. Aktivní je až v noci. Živí se různými organickými zbytky, zejména živočišného charakteru. V přirozeném prostředí je velice nenápadný, maskuje se částečky detritu, které ulpí na jeho drsných chloupcích a stává se tak velice nenápadným. Při vyrušení upadá do tanatózy (předstírá uhynulého), první a poslední pár noh natáhne a připomíná tak úlomek dřeva. V tomto stavu vytrvá i několik minut.

Literatura:

Šilhavý V. (1954):Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR, sv. 7, 272 pp.

Šilhavý V. (1971): Řád sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 33–50. 

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!